Vzpomínka na Huga Mensdorffa Pouilly
Vzpomínka na vzácného člověka a člena naší Společnosti
Zanedlouho to bude rok, co dne 21. listopadu 2023 zemřel v Praze ve věku 94 let náš významný člen hrabě Hugo Mensdorff Pouilly (*24. 10.1929 Boskovice, +21.11.2023 Praha). Poslední rozloučení se zesnulým se konalo 11. prosince 2023 ve farním kostele sv. Jakuba v Boskovicích. Zádušní mši svatou celebroval brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Po smutečních obřadech byla rakev s ostatky uložena do rodinného hrobu na hřbitově v Boskovicích, kde jsou pohřbení jeho rodiče. Spolu se sourozenci restituoval v roce 1991 zámek a hrad Boskovice a další statky zkonfiskované rodině po roce 1948.
Byl příslušníkem moravského šlechtického rodu francouzského původu Mensdorff-Pouilly. Po roce 1948 zůstal v Čechách, živil se např. jako garážmistr, po roce 1990 působil v diplomatických službách. Byl čestným rytířem Maltézského řádu a Řádu sv. Jiří, evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. Stal se také čestným členem Koruny České na XXVI. Generálním sněmu 25. listopadu 2017. Při této příležitosti řekl: "Prosím Vás, všichni musí pro tuto vlast něco udělat i obětovat. A mluvit otevřeně, buďte tak laskavi, s každým člověkem, protože to je jediná cesta, jak se dostat z tohoto současného bahna, do kterého vklouzáváme tak rychle, že je to až otřesné. Přeji Vám všechno dobré a pamatujte: každý má povinnost pro tuto zemi něco dělat dnes a denně".
Hrabě Hugo Mensdorff Pouilly byl ctitelem Panny Marie a od počátku podporovatelem myšlenky obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Společně s architektem Pavlem Naumanem oslovoval osobnosti veřejného života a snažil se získat jejich podporu pro obnovu sloupu. Sám vzpomínal: " Když jsme kdysi přišli k panu kardinálovi Tomáškovi s architektem Naumannem, abychom mu řekli, že chceme znovu postavit Mariánský sloup, nedovedete si představit, jakou měl nesmírnou radost. A když jsme ho požádali, aby poskytl záštitu nad tímto dílem, tak to samozřejmě s velkou radostí přijal...".
Po založení Společnosti se stal jejím prvním hospodářem a pokladníkem. Po celou dobu více jak třiceti roků se podílel na její činnosti.
Vzpomeňme na něj v modlitbě.
Karel Kavička
