Na vrcholu sloupu není socha Panny Marie Vítězné, ale Immaculaty, počaté bez dědičného hříchu, nevinná čistá dívka. Symbol Panny Marie vyjadřuje hlavně princip lásky, odpuštění a smíru. Sloup nebyl symbolem vítězství, ale touhy po míru a klidu.
První sloup se sochou Panny Marie byl postaven v r. 1614 na náměstí Santa Maria Maggiore v Římě. Druhý mariánský sloup pak v Mnichově bavorským vévodou Maximiliánem r. 1638. Na těchto sloupech je na vrcholu socha Panny Marie držící dítě Ježíše. Třetí mariánský sloup byl postaven r. 1647 ve Vídni na paměť záchrany před švédskou hrozbou. Čtvrtý sloup v Evropě byl v r. 1650 postaven v Praze na paměť ubránění města před Švédy v r. 1648. Na vídeňském a pražském sloupu je na vrcholu Immaculata, počatá bez prvotního hříchu, dívka se sepjatýma rukama, splývajícími vlasy i šatem.
Při bitvě na Bílé Hoře žehnal italský karmelitán P. Dominik císařskému vojsku pozdněgotickým deskovým obrázkem Adorace Krista. Je to výjev Svaté rodiny v Betlémě. Ten byl nalezen ve Strakonicích poničený a zneuctěný protestanty. P. Dominik jej zde nalezl, když tudy táhlo císařské vojsko. Podle legendy tím požehnáním zásadně ovlivnil průběh bitvy. Proto byl tento obraz velmi vážený a uctívaný.
Obraz byl pak odvezen do Říma, kde při požáru shořel. U nás je jeho kopie ve Strakonicích, v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně a v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Tyto kostely připomínají vítězství na Bílé Hoře. Kdyby mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl postaven také jako připomínka bitvy na Bílé Hoře, byla by do prostoru v soklu rovněž jistě umístěna jeho kopie.
Skutečnost, že ve sloupu na Staroměstském náměstí byl umístěn obraz uctívaný při švédském obléhání Prahy r. 1648, je snad dostatečným důkazem účelu jeho postavení. Na paměť bitvy na Bílé Hoře byla postavena v letech 1622–1624 kaple Panny Marie Vítězné, přestavěná do současné podoby v r. 1704. Kostel německých luteránů na Malé Straně byl přestavěn v letech 1634–1644 na kostel Panny Marie Vítězné, známý jako kostel Pražského Jezulátka. Na paměť bitvy na Bílé Hoře byl také postaven v r. 1638 mariánský sloup v Mnichově, který tam stále stojí. Kdyby pražský sloup byl na paměť bělohorského vítězství, vznikl by určitě dříve a ne až po třiceti letech.
Dole v dutině soklu mariánského sloupu byl ale uložen deskový gotický obraz Panny Marie Rynecké asi z r. 1410. U tohoto obrazu se Pražané modlili v době švédského obléhání. Obraz nosil zavěšený na prsou pražský primátor Turek, který se osobně účastnil bojů na nejohroženějších místech. Při strhávání sloupu přijel na Staroměstské náměstí na výzvu jednoho občana V. V. Štech a další dva členové Národního výboru (ten sídlil v té chvíli v Obecním domě), aby zabránili stržení. Jejich snahy byly marné a dav jim odpověděl smíchem. Podařilo se jim jen vyjmout z dutiny soklu obraz P. M. Rynecké a zachránit jej.
Na Staroměstském náměstí stál po staletí pranýř. Na něj bylo v r. 1631 při obsazení Prahy Sasy přibito k zneuctění uloupené Staroboleslavské palladium. Mariánský sloup byl postaven záměrně na místě tohoto pranýře 26. září 1650. Architektura mariánského sloupu byla sekána přímo na Staroměstském náměstí a dokončena 26. září. 30. září byla na sloup osazena socha Panny Marie. Vzhledem k přítomnosti sochy Panny Marie byla dne 17. prosince zbořena šibenice a od té doby už se na Staroměstském náměstí nepopravovalo. Byl to výrazný posun ve vnímání lidského utrpení a zmírnění tehdejších krutých trestů.
Pražský mariánský sloup postavilo město, nikoli katolická církev. Stál na pozemku města a město se staralo o jeho údržbu. Pouze duchovním správcem sloupu byl farář od Matky Boží před Týnem. Proto katolická církev nemůže rozhodovat o obnově a povolení k jeho stavbě žádáme od města.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl prvním monumentálním sochařským dílem nového nastupujícího barokního slohu. Protože město Praha po třicetileté válce nemělo dost peněz, nebylo možné zhotovit sloup z mramoru jako předchozí sloupy v cizině. Ostatně se u nás mramor vhodný pro sochy netěžil. Byl proto zvolen materiál ryze český – hrubozrnný pískovec z blízkých Kamenných Žehrovic západně od Prahy a pískovec z Nehvizd od Prahy na východ. Ukázalo se, že z tohoto materiálu lze díla nové slohové formy velmi dobře realizovat. Proto vytvoření tohoto prvého mimořádného díla dalo u nás signál k tvorbě barokního sochařství v míře, jaká nemá v Evropě obdoby. Postavením mariánského sloupu se Praha a Čechy také zařadily mezi evropská města, schopná přijímat a rozvíjet nový nastupující sloh.
Mariánský sloup byl stržen pátý den naší samostatnosti jako symbol Rakouska a památník bitvy na Bílé Hoře. Tyto nepravdy byly záměrně šířeny již od poloviny 19. století. Konec třistaleté rakouské nadvlády byl oslaven stržením sochy Panny Marie, která není symbolem Rakouska ani Habsburků, ale matkou Ježíše Krista a jako taková je všude uctívána. Dále měly být strhány a do Vltavy shozeny sochy světců z Karlova mostu, především socha sv. Jana Nepomuckého. Ti také neměli s Bílou Horou nic společného. Zabránili tomu místní občané a přivolaní čeští vojáci. Sochy a pomníky, které se přímo týkaly rakouské monarchie, strženy nebo poškozeny nebyly. Pomníky místodržitelů Slavaty a Martinice na místech, kam dopadli při II. pražské defenestraci, stály celou první republiku pod okny hlavy státu a stále stojí v jižní zahradě Pražského hradu, aniž byly kdy ohroženy. Stát se prostřednictvím Správy pražského hradu stará o jejich údržbu (poslední restaurování proběhlo v r. 1992). Pomníky maršálka Radeckého a císaře Františka I. byly nejdříve pietně zakryty plátny a potom odborně sejmuty a nyní jsou nepoškozené v lapidariu. Jezdecká socha císaře Františka I. byla nedávno odformována a zhotoveny z ní dva bronzové odlitky. Jeden byl nově osazen na původní místo do neogotického sloupu na Smetanově nábřeží, druhý odlitek v parku ve Františkových Lázních. Vše proběhlo bez námitek. Osadit znovu pomník rakouského císaře není nyní pro naši společnost žádný problém, ale osadit do centra Prahy znovu sochu Panny Marie, která tam stála 268 let a je vysoce uměleckým dílem, je v současnosti neřešitelné.
Pomník Mistra Jana Husa byl na Staroměstském náměstí odhalen v tichosti v době I. světové války v r. 1915 při pětistém výročí jeho upálení. Jeho mimořádná horizontální hmota byla zamýšlena jako kompoziční protiváha k téměř šestnáctimetrové monumentální vertikále sloupu, který stál v ideálním kompozičním středu náměstí a tak jeho kompozici ovládal. Mariánský sloup a Husův pomník stály na náměstí společně 3 roky a čtyři a půl měsíce. Nepřítomností sloupu pozbývá hmota a umístění pomníku M. J. Husa kompoziční logiku a protiváhu. Každoroční vztyčení vánočního stromu, i když na jiném místě, tuto žádoucí hmotovou a kompoziční vyváženost poněkud připomene a naznačí.
Jak naložit s troskami mariánského sloupu nebylo hned rozhodnuto. Ještě neexistovala propracovaná teorie památkové péče a restaurování, podle které nyní můžeme postupovat. Sochy byly po stržení odvezeny na radnici, později do kůlny na Výstavišti. Architektura zůstala stát. Mohla zůstat na místě a být restaurována i se sochami. Dřík sloupu mohl být vysekán nový stejně jako rozbitá socha Panny Marie. V červenci r. 1918, čtyři měsíce před stržením, byl proveden průzkum a návrh restaurování mariánského sloupu, s kterým se počítalo na rok 1919. Podle tohoto návrhu, dosud zachovaného, mohlo být postupováno, jen s rozšířením o škody způsobené stržením. Den před příjezdem presidenta T. G. Masaryka, 18. 12. 1918, se odpoledne usnesla městská rada, že nechá urychleně odstranit trosky sloupu ze Staroměstského náměstí, aby „nebyl pohoršen zahraniční doprovod presidenta". Bylo známo, že stržení vyvolalo vlny nevole nejen v Čechách a na Moravě, na Slovensku, ale také v zahraničí. Za jednu noc byl celý spodek sloupu rozebrán a odvezen. Celá tato noční akce stála městskou pokladnu 6 628 K. Kamenné díly byly odvezeny do jistého nádvoří nedaleko od Staroměstského náměstí, kde byl jakýsi bazar stavebního materiálu z asanovaného Starého Města. Existuje o tom písemné svědectví očitého svědka. Tam byly asi kameny později rozprodány. Ráno bylo místo na náměstí dlaždiči zadlážděno a někdy okolo poledne přijel na Staroměstské náměstí při své triumfální cestě Prahou i president Osvoboditel. Jestliže je nyní poukazováno, že jde o obnovu něčeho neexistujícího a že se zachovalo málo z celkové hmoty, hlavní důvod je ten, že město Praha si nechtělo udělat ostudu před cizinou a rychle bylo využito příležitosti zničení sloupu úplně dokonat. Na smýšlení věřících Čechů se ohled nebral. I toto úmyslné doničení by mělo být jedním z důvodů obnovy.
Snaha o obnovu mariánského sloupu nebyla po stržení v r. 1918 vyvolána oficiálními kruhy katolické církve, ale věřícími laiky. Nejdříve to byly spontánní neorganizované snahy. V r. 1925 byl založen Odbor pro obnovu mariánského sloupu. Za peníze, které Odbor vybral, bylo postaveno dvanáct kostelů na obvodu Prahy v nových čtvrtích, protože nevůle města k obnově sloupu byla stejná jako dnes. Další iniciativu vyvinuli v r. 1938 katoličtí studenti, ale jejich snahu přerušila válka. Po II. světové válce se snahy o obnovu ujali r. 1947 Orlové, byli za to i vězněni. V r. 1949 rozhodli čeští katoličtí emigranti, že vrátí sochu Panny Marie na Staroměstské nám. Nechali zhotovit novou sochu, která byla přivezena v r. 1993 do Prahy a stojí nad městem v zahradě Strahovského kláštera. Je krásná, hlavně po obsahové duchovní stránce a pro oběti, se kterými byla pořízena, ale nesplňuje naše požadavky úrovně a teorie památkové péče a restaurování. Až na tuto činnost navázala v r. 1990 Společnost pro obnovu mariánského sloupu. I nynější snaha o obnovu nebyla vyvolána ani není řízena katolickou církví, jde opět o iniciativu laiků, věřících katolíků a ctitelů Panny Marie.
Když byla v Münsteru organizována výstava, která v r. 1998 připomínala 350. výročí Vestfálského míru, vyzvali její organizátoři město Prahu, aby na výstavu zapůjčilo některou část nebo sochu z největšího a nejkrásnějšího památníku ukončení třicetileté války. Obléháním Prahy zde třicetiletá válka skončila. Organizátoři výstavy nevěděli, že jsme si tento památník zničili. Na výstavu nebylo městem Prahou zapůjčeno nic.
V roce 1645 obléhali Švédové také Brno. Obléhání trvalo čtyři měsíce. Brno se hrdinně ubránilo. Neúspěšné dobývání skončilo 15. srpna. Tento den je zde slaven jako den Brna. Jako palladium města Brna je uctíván deskový obraz Panny Marie, dar Karla IV. kostelu sv. Tomáše. Brno se hrdě hlásí ke své hrdinské historii. V Praze již nikdo neví, že se také hrdinně ubránila švédské přesile.
V době komunistické vlády byly v některých městech z náměstí odstraněny mariánské sloupy. Ty, co se zachránily, byly opět navráceny na svá místa. Kyjov – jeden z prvních mariánských sloupů v Evropě z roku 1620, jehož důvod postavení není zcela objasněn, a stojí trochu mimo ostatní známé sloupy. Byl převezen za město a na jeho místo postavena velká hlava Lenina. Dnes už opět stojí na svém místě. Ostrava – sloup na starém náměstí je tvarově a konstrukčně téměř shodný s pražským. Je jen asi o třetinu menší a místo soch andělů dole jsou pozdější vázy. Na sochy již asi nebyly peníze. Byl odstraněn a na jeho místě stála socha Lenina. Sloup je také už obnoven, dokumentace pořízená při sestavování jednotlivých dílů nám velmi pomohla při výkresové technické rekonstrukci hlavně spodní části soklu a nosných konstrukčních částí. Na svá místa byly také vráceny mariánské sloupy v Českých Budějovicích a Turnově. V Chodově u KV měl být v polovině sedmdesátých let mariánský sloup stojící za městem zničen, ale statečností jednoho občana byl zachráněn – ubránil jej doslova vlastním tělem před bagrem a nechal postavit na vlastní zahradě. Po převratu a smrti dotyčného pána někdo sochu ukradl. Nyní byl sloup na přání městského úřadu v Chodově osazen v centru města s rekonstruovanou sochou Panny Marie podle mé dokumentace. Nové osazení sloupu bylo velkou událostí města. Sám jsem toho všeho byl svědkem, protože jsem první osazení na zahradě i další rekonstrukci a stěhování sám prováděl. V Sokolově byla asi v padesátých letech z vrcholu mariánského sloupu na náměstí sejmuta socha Panny Marie. Socha se ztratila neznámo kam. V polovině devadesátých let byla rekonstruována jako závěrečná práce mladého restaurátora na AVU. Rekonstrukce byla provedena pouze podle jedné zvětšené fotografie sochy z celkového pohledu na sloup a podle poučení ze sochařské práce autora na dolních zachovalých sochách sloupu. Oponentem práce byl prof. Mojmír Horyna z katedry dějin umění UK, který ve svém posudku skvěle teoreticky zdůvodnil postup této rekonstrukce, organizační systém tvoření barokních soch a nynější návaznost v tvorbě kopií a rekonstrukcí. Výsledek práce byl odbornou veřejností přijat bez námitek. Byl jsem shodou okolností též oponentem jiného absolventa AVU, proto jsem průběh práce mohl sledovat. Tyto mariánské sloupy byly obnoveny z vůle a rozhodnutí městských a památkových úřadů.
Pro kopii a částečnou rekonstrukci sochy Panny Marie ze Staroměstského náměstí jsme měli k dispozici asi 80 % originálu, detailní fotografie části, která chybí, a dalších asi deset fotografií celé sochy. Také jsme prostudovali dvě velmi podobné sochy Immaculaty od téhož autora J. J. Bendla a poučili se z dalších jeho soch (např. na průčelí kostela Nejsv. Salvátora, které jsem restauroval a ak. soch. Petr Váňa zde sekal čtyři kopie). Existuje také volnější kopie sochy z r. 1937 od Břetislava Bendy v kostela Panny Marie na Lhotce z doby, kdy ještě nebyla ztracena část s ramenem a rukama. Přesto bylo prohlašováno, že kopie a rekonstrukce není možná.
Pro obnovu mariánského sloupu jsou zachovány tyto materiály: Socha Panny Marie, které chybí rameno a sepjaté ruce. Částečně rekonstruovaná a znovu v kameni vysekaná socha je již dokončena. Nyní stojí u kostela Panny Marie před Týnem. Tam v blízkosti Staroměstského náměstí očekává své vyzdvižení na rekonstruovaný sloup. Je zachovalá jedna hvězda z glorioly, podle ní byla udělána celá nová svatozář. Dále jsou zachovány: korintská hlavice – originál. V době stržení byla na sloupu již kopie. Sochy andělů – jsou poškozené, ale je možné je doplnit a vysekat kopie. Existuje dostatečná fotodokumentace. Pod anděly jsou zachované sokly – velké kvádry kamene. Dále je zachováno několik kuželek a sloupků balustrády. Máme asi 100 fotografií – pohledů na Staroměstské náměstí a sloup. Z nich bylo možné získat asi 10 detailů sochy Panny Marie a andělů. Na reálných zachovaných částech bylo možné změřit jejich skutečné rozměry. Od těchto rozměrů byly potom vypočítány rozměry chybějících částí. Měření bylo ověřováno na padesáti fotografiích. Dělali je specializovaní odborníci na stavební fakultě ČVUT. Podle výsledků měření a další dokumentace byly zhotoveny plány a technické výkresy a podle nich se vyrábějí kamenné díly architektury. Existuje i model sloupu v M 1 : 10, na kterém je jasně patrná umělecká hodnota díla. Ten byl na žádost pořadatelů zapůjčen na výstavu Deset století architektury. Nyní je umístěn před kaplí Staroměstské radnice a veřejně přístupný. Při soustřeďování dokumentací i volbě spolupracovníků využívám své mnohaleté zkušenosti – třicet dva roky restauruji kamenné plastiky.
Společnost pro obnovu mariánského sloupu je občanským sdružením řádně zaregistrovaným ministerstvem vnitra. Není církevní organizací. Je laickou iniciativou věřících katolíků a odborníků v oboru restaurování a památkové péče. Obnovený mariánský sloup, vynikající umělecké dílo, nabízíme jako dar městu Praze. Na vyznačený pražský poledník v dlažbě dopadal v poledne její stín, což byl jeden z měřičů času v Praze. Snaha o obnovu mariánského sloupu nemá za cíl triumf katolické církve. Stržením ale byla zneuctěna Matka Boží. Důvody ke stržení byly nepravdivé. Město Praha by, podobně jako Brno, mělo zase mluvit o svých slavných dějinách. Naše snaha chce obnovit umělecké dílo, ale také nabídnout duchovní hodnoty, které Panna Maria symbolizuje a které u nás po staletí tvořily základ duchovní úrovně národa a které bychom nyní velmi potřebovali zase přijmout. Obnovení mariánského sloupu nemá za cíl vnášet rozbroje a jitřit spory. Jsme ale přesvědčeni, že nespravedlnost má být napravena a nepravdy mají být vysvětleny.