Socha Panny Marie z Exilu
V roce 1953 vyhlásil opat benediktinského kláštera sv. Prokopa v Lisle u Chicaga Leo Ambrož Ondrák při příležitosti devítistého výročí úmrtí sv. Prokopa plán obnovit mariánský sloup. Klášterní komunita se zasazovala o pomoc zemím pod komunistickou nadvládou. Většina mnichů pocházela ze zemí východní Evropy. Byl hledán vhodný autor, který by vytvořil sochu Panny Marie. Dr. Bohdan Chudoba navrhl sochaře prof. Ivana Meštroviče, jihoslovanského sochaře a žáka Myslbekova. Ten ale práci nemohl převzít pro zaneprázdnění na jiných pracích. Také nechtěl dělat kopie. Od něj ale pochází názor, že tato socha nemůže být udělána z pískovce, protože „ten se za staletí drolí“, nýbrž z trvanlivého materiálu – mramoru. Toto chápání materiálu je příznačné pro tvůrčího umělce své doby a země, která k vytvoření důstojných děl uznávala jen tento materiál. Zde se znovu potvrzuje mimořádná česká tvůrčí schopnost, která pro původní sochu použila pískovec. Nyní však již nešlo o rekonstrukci a kopii, ale jakési duchovní a umělecké navázání na dané dílo. Pro práci byl nakonec vybrán papežský sochař prof. Monteleone. Socha byla vytesána z bílého carrarského mramoru. Autor ji mohl komponovat jen podle dostupného obrazového materiálu, kterého se nadto držel pouze přibližně. Dílo je kompozičně a tvarově bohatší, modelačně tvrdší. Hlava Panny Marie hledí více nahoru, ruce ve větším vroucím gestu. Ďábel v podobě draka, který se na Bendlově soše příliš neuplatňuje, je zde bohatě rozveden do hranatých těžkých tvarů a jeho hmotné křídlo u nohou Panny Marie až příliš rozšiřuje hloubku sochy. Z celé sochy vyzařuje duchovní vroucnost a opravdovost myšlenky. Tyto vnitřní obsahové hodnoty vyvažují jistou vzdálenost původní tvarové kompozici a našemu národnímu uměleckému cítění a mentalitě. Nejdůležitější hodnotou této sochy je, že byla zhotovena jako symbol lásky, víry a naděje v ukončení utrpení národa a návratu do vlasti. Byla zaplacena ze sbírek Čechů žijících v zahraničí a toužících po své vlasti. Socha Panny Marie byla v roce 1954 v Římě požehnána a poslána do opatství v Lisle. Sochu chtěl požehnat osobně papež Pius XII., ale pro nemoc nemohl. Zastoupil jej kardinál Clemente Micara, který byl světitelem arcibiskupa Dr. Antonína Cyrila Stojana. O dopravu do Ameriky se postaral tehdejší ekonom Nepomucena, nynější kardinál Tomko. Uvítání v Lisle vedl nejvýznamnější čínský exulant, kardinál Tomáš Tien, arcibiskup z Pekingu. Socha se tak stala symbolem víry a naděje všech exulantů. Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran, donucený opustit vlast, také sochu navštívil při své cestě do Ameriky. Opatství v Lisle bylo mimo jiné sídlem Unionistických sjezdů.
Karel Kavička: Grémium Společnosti muselo tuto situaci řešit. Stálo před problémem, jaký postup rekonstrukce zvolit. Nabízela se možnost vyhlášení soutěže na nový sloup, moderně architektonicky pojatý, který by vytvořil podstavec pro moderní, mramorovou sochu Panny Marie z exilu. Grémium Společnosti po vyhodnocení zkušeností z několika neúspěšných soutěží na dostavbu Staroměstské radnice se nakonec přiklonila k řešení, obnovit sloup v jeho původní podobě a ze stejného materiálu – pískovce. Proto bylo nutné najít nové a zároveň důstojné místo v Praze, kam bude umístěna socha Panny Marie z exilu. Uvažovalo se o umístění na Letenské pláni, o klášteře na Slovanech a o jiných místech. Nakonec byl přijat návrh Dr. Emila Petříka: Strahov.
V roce 1992 byl ustaven česko-americký výbor, jehož úkolem bylo zajistit převoz sochy Our Lady in Exil z USA do Prahy. Jeho předsedou za českou stranu se stal P. Michael Josef Pojezdný, opat strahovského kláštera a pan František Šulc z Chicaga za americké krajany.
Jan Bradna: Na podzim roku 1992 navštívil Lisle kardinál Miloslav Vlk a na žádost krajanů slíbil, že po návratu do vlasti oficiálně požádá o vydání sochy Panny Marie a její převezení do vlasti. Opat Strahovského kláštera P. Michael J. Pojezdný přijal s radostí iniciativní myšlenku, tlumočenou Dr. Emilem Petříkem, osadit sochu v zahradě Strahovského kláštera, na hraně svahu, na místě se širým výhledem na Prahu.
Byl jsem ten, který kamenickým „pajcrem“ otevřel v přítomnosti opata P. M. J. Pojezdného transportní bednu, kde socha ležela. Socha byla převezena do Prahy v roce 1993 a dočasně osazena v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Další rok, na jaře 1994 byla osazena v zahradě. Sochu požehnal za velké účasti poutníků z Čech a Moravy i Čechů žijících v exilu v různých zemích světa, a četných šiků českého i zahraničního Orla, kardinál Miloslav Vlk. Když jsem na svahu zahrady pod sochou klečel v trávě mezi rozkvetlými stromy a s poutníky se modlil Loretánské litanie, prožíval jsem jeden z nejúžasnějších duchovních zážitků svého života. Byli to venkovští muži z Moravy. Nikdy nezapomenu na jejich sepjaté mozolnaté ruce a projev hluboké víry a úcty takovýchto chlapů k Panně Marii. Socha stojí v blízkosti místa, kam byl po skončení sjezdu českých katolíků v roce. 1935 osazen svítící vysoký skleněný kříž, původně součást oltáře na Václavském náměstí. Počátkem padesátých let byl kříž komunisty odstřelen. Druhá část oltáře, dva reliéfy andělů pod sochou Panny Marie, byly součástí původního oltáře v kostele na Lhotce. Socha Panny Marie na Strahově nejdříve stála na lehkém kovovém podstavci volně ve svahu. Protože se později ukázalo, že svah není přes všechna opatření dost stabilizován, byla socha přemístěna na horní plochu na pevný plný sokl. Náklady na převoz a osazení sochy hradili také naši krajané z Ameriky, kde velkou finanční pomoc, která dosud na realizaci přichází, organizuje pan Václav J. Vostřez a další krajané. Jediným přáním krajanů za všechnu snahu a náklady spojené s touto sochou bylo získat kus kamene z kláštera sv. Prokopa na Sázavě pro opatství v Lisle. Organizaci celé rozsáhlé akce zajišťoval PhDr. Karel Kavička, který na své náklady a v době své dovolené odjel do Lisle, aby zařídil všechno potřebné. Při jednání v budově chicagského Velehradu vyjednal podmínky vydání a převozu sochy P. M. v exilu do Prahy s představiteli americké části výboru. Výsledek jednání nebyl předem jasný, protože část krajanů s převozem sochy nesouhlasila. Několik rodin krajanů v Chicagu se za úspěch jednání za úspěch vyjednávání modlilo. Představitelé amerického výboru vydání a převoz sochy nejen odsouhlasili, ale zavázali se celou nákladnou operaci včetně vysokého pojištění zaplatit. Dále jednal s opatem kláštera sv. Prokopa v Lisle P. Hugh Andersenem, kterému rovněž předal originální kameny ze základů Sázavského kláštera. Bylo to přání pana opata, již dříve vyslovené. Vyjednal souhlas s vydáním sochy, požádá-li o to pražský arcibiskup. Vylezl po žebříku k soše, aby ji celou proměřil a rozměry zakreslil do plánku a my jsme tak mohli připravit sokl. Tak byl splněn druhý úkol odčinění zneuctění Matky Boží Panny Marie. Jako první bod byly postaveny kostely okolo Prahy, druhý – na vyvýšeném místě nad městem stojí socha Panny Marie. Třetím úkolem je osadit rekonstruovaný mariánský sloup na Staroměstském náměstí. K soše Panny Marie ve strahovské zahradě přichází každou první sobotu v měsíci po večerní mši sv. průvod věřících k modlitbě. Toto mimořádně krásné místo se stalo poutním místem. Od sochy také každou první sobotu v květnu vychází poutní průvod do pěti pražských kostelů, který končí na Staroměstském náměstí u základního kamene sloupu.