Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prohlášení Společnosti k článku v Lidových novinách

8. 5. 2012

Prohlášení Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze

    

Předpokládáme, že na základě těchto článků se nyní rozvine živá diskuse. K ní chceme sdělit své vyjádření. Nejdříve velmi stručnou historii a fakta vzniku mariánského sloupu, jeho osudu a významu:

V roce 1648 Švédové tři měsíce obléhali Prahu. Zradou v noci dobyli Hradčany, Pražský hrad a Malou Stranu. Jejich nápor byl na poslední chvíli zadržen až na Karlově mostě. Proti přesile zkušeného švédského vojska stálo mnohem menší množství obránců. Město musel bránit každý muž bez rozdílu, který byl schopen boje. V době těchto bojů již probíhalo jednání o uzavření míru. Švédové proto chtěli ještě dobýt bohatou Prahu za každou cenu. Boje proto byly velmi kruté. V době největšího nebezpečí se Pražané modlili u gotického obrazu Panny Marie na Staroměstském náměstí. Tento obraz byl i nošen do nejtěžších bojů. Praha se ubránila, třicetiletá válka skončila. Po boji bylo hledáno místo, kam obraz umístit. Zamýšlených míst bylo několik. Bylo zvoleno místo na Staroměstském náměstí, kde stával pranýř. V r. 1631 bylo na něj saskými vojsky přibito k zneuctění Staroboleslavské palladium. Otvor po hřebu je na originálu tepaného reliéfu Panny Marie - palladia - stále patrný. Mariánský sloup byl vlastně jakýmsi ostatkářem nebo schránkou toho obrazu Panny Marie, u kterého Pražané prosili o pomoc. V dolní části architektury sloupu je dutina otevřená do čtyř stran. Zde byl obraz umístěn. Mariánský sloup byl proto především symbolem poděkování a místem modlitby. Byl ale také významným uměleckým dílem počínajícího barokního slohu. Kdo by chtěl znovu bořit symbol porážky stavovského vojska na Bílé hoře, musí si zajet do německého Mnichova. Tam je mariánský sloup, který nechal postavit vítěz bitvy na Bílé hoře, vévoda Maxmilián, na paměť svého vítězství. Pražský mariánský sloup nechalo postavit město Praha ze své vůle na svém pozemku a svým nákladem. Sloup nikdy nebyl majetkem církve. Byly zde konány modlitby a bohoslužby. O hrdinné obraně Prahy už nikdo neví. Stejně se v r. 1645 ubránilo i Brno. Den, kdy bylo ukončeno obléhání je dodnes slaven jako den Brna.

            Mariánský sloup byl vysoký 15 m  83 cm a v dolní základně schodů široký 7 m  88 cm.

V poledne dopadal jeho stín na pražský poledník vyznačený v dlažbě. Na Staroměstském náměstí sloup stál 268 let a 34 dní. Byl stržen pátý den naší samostatnosti v neděli večer dne 3. listopadu 1918.

            Na Staroměstské náměstí měl také při svém triumfálním návratu do svobodné vlasti přijet prezident TGM. Aby nebyl jeho zahraniční doprovod pohoršen tímto nekulturním činem, bylo magistrátem rozhodnuto odpoledne 18. 11. 1918 celou ohromnou spodní část sloupu ihned rozebrat a odvozit. Práce byla ihned provedena za jednu noc. Ráno bylo místo zadlážděno a doprovod tak nebyl pohoršen. Spontánní iniciativy za obnovu sloupu vznikly velmi krátce po stržení. V roce 1923, kdy    F. Sauer vydal brožuru, kde popsal celý proces stržení, byl založen odbor pro obnovu mariánského sloupu. Pro mnoho různých obtíží a protivenství tato snaha nebyla uskutečněna a tak vybrané peníze ze sbírek byly použity na stavby nových kostelů na pražských předměstích. V r. 1938 česká liga akademická - katoličtí studenti - podala na pražský magistrát žádost o obnovu mariánského sloupu. Vše přerušila 2. světová válka. Po válce se iniciativy o obnovu ujali katoličtí orlové. V r. 1947 uspořádali při pouti na Sv. Hostýně sbírku. Po r. 1948 byli za tuto činnost pozavíráni. Již v r. 1949 naši poúnoroví emigranti rozvinuli další snahu o obnovu mariánského sloupu. V r. 1953 byla zhotovena replika sochy Panny Marie, u které se krajané scházeli a modlili za návrat do vlasti. Tato socha nyní stojí nad Prahou u Strahovského kláštera. Snad výčet těchto faktů ukazuje, jak je již dlouhá snaha o obnovu mariánského sloupu. Už před rokem 1989 vznikly spontánní iniciativy v Praze a na Moravě, které samostatně začaly pro obnovu pracovat.

V r. 1990 byla založena Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, která je občanským sdružením registrovaným u ministerstva vnitra. Společnost vyvíjí veškerou činnost pro obnovu sloupu. Je to činnost velmi specifická a odborná. Celá naše práce až do nedávné doby nebyla odborníky mimo několik jednotlivců sledována. Téměř nikdo nevěřil, že rekonstrukci lze dobře provést. Až když jsme předložili konkrétní v kameni realizované výsledky naší práce, jsou přijímány se souhlasem a kladně. Sloup je totiž již téměř celý hotov. Veškeré dosud vykonané práce byly hrazeny pouze ze sbírek z domova a zahraničí nebo byly dělány zadarmo. Až dosud byla naše činnost jen na okraji mediálního zájmu. Nyní bude zájem asi větší. Proto zde také chceme definovat naši činnost: chceme obnovit mimořádné umělecké dílo v co nejvěrnější podobě a napravit nespravedlivou křivdu a pohanu Panny Marie. Pražský sloup byl čtvrtý v Evropě. Stál na náměstí na zcela ideálním místě. Svým umístěním i výškou byl kompozičním středem náměstí. Byl památníkem hrdinné obrany Prahy a symbolem touhy po míru, lásce a pokoji. Pomník M. J. Husa byl k jeho monumentální vertikalitě komponován výpočty a měřením. Oba monumenty zde stály spolu tři roky a čtyři měsíce. M. J. Hus jako katolický kněz, byl velkým ctitelem Panny Marie. Napsal také k Panně Marii tuto modlitbu, která je stále pro nás všechny živá a aktuální. Proto je správné, aby obě sochy stály u sebe z důvodů kompozičních, ale i duchovních. Snad již přišla doba, kdy může nastat konec všech rozporů. V půdorysu a na rekonstrukčních počítačových pohledech působí vzájemná kompozice zamýšlené rekonstruované gotické radnice, Krocínovy kašny, Krenova domu, mariánského sloupu a Husova pomníku velmi dobře, jako uzavřený a vyvážený celek a není žádný důvod Husův pomník odstaňovat.

Panna Maria není symbol jen katolíků, ale i jiných křesťanských církví. Je matkou Ježíše Krista, který se stal člověkem, aby vykoupil svět. Úcta k Panně Marii není žádný vnucený vliv habsburské nadvlády. První kostel v Praze vůbec nechal postavit v r. 883 kníže Bořivoj na předhradí Pražského hradu po návratu ze svého křtu na Moravě. Byl zasvěcen Panně Marii. Také řada dalších raně středověkých kostelů je zasvěcena Panně Marii. I úcta osobností českých dějin k Panně Marii, jako byli sv. Václav a Karel IV. a mnoha dalších je dobře známa. I my jsme jen pokračovateli této tisícileté úcty a chceme mariánský sloup obnovit, aby byla odčiněna urážka Matky Boží, ke které se náš národ přes tisíc let utíkal. Praha a Staroměstské náměstí byly dříve označovány za střed Evropy. Nyní žijeme ve sjednocené Evropě, jejímž znakem je kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém praporu. Je to gloriola hvězd okolo hlavy Panny Marie. Tento atribut je i okolo hlavy Panny Marie ze sloupu a nyní může být na místě označovaném za střed Evropy. Sdělili jsme zde důvody, které k obnově sloupu vedly lidi, kteří obnovu sloupu realizují. Kdo tyto důvody uznávají, jsou pro obnovu. Kdo s nimi nesouhlasí nebo je spíše neznají, hledají různé argumenty proti obnově. Činnost společnosti bude ukončena obnovou sloupu. Bude to výsledek dlouhé práce a modliteb. Jsme vděčni Bohu a Panně Marii, že jsme se dožili chvíle, kdy toto můžeme sdělit.

 

 

Modlitba M. J. Husa k Panně Marii:

 

Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji.

Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála?

Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět…

Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji.

Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci?

A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále.

Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás.“

 

 

 

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí