Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidé vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím pražského zastupitelstva

17. 9. 2017

Po projednání petice odpůrců obnovy Mariánského sloupu (1084 lidí, proti petici podporující obnovu - 15.000 lidí) pražské zastupitelstvo ve čtvrtek 14. 9. 2017 schválilo usnesení, kterým ruší již vydané rozhodnutí stavebního úřadu Prahy 1 o územním rozhodnutí a přípustnosti stavby. Odmítá tím také mnohamilionový dar městu v podobě již zhotoveného Mariánského sloupu, na který během čtvrt století přispěli svými dary stovky lidí nejen z Prahy, ale celé České republiky a zahraničí. Společnost zvažuje, že by měla na svých stránkách zveřejňovat názory lidí, kteří s tímto rozhodnutím nesouhlasí.

Pokud chcete svůj nesouhlas s rozhodnutím pražských zastupitelů vyjádřit, můžete nám psát na adresu: mariansky.sloup@post.cz

 

Petr Sokol, 49 let, Pardubice: Vzkaz politikům. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí je stejný symbol Národní Hrdosti a kořenů našeho Národa jako socha sv. Václava.  Věřím, že vaše rozhodnutí bylo ukvapené ve shonu dne. Mnozí z našich předků směli zažít skutečnost, že úctou k Marii velmi rychle duchovně zbohatli. Chcete-li něco takového taky zažít, zkuste se zastavit v denním shonu a v tu správnou chvíli zvednout svoji ruku za nás své voliče, za naše potomky, ale udělejte především něco konečně také sami pro sebe. Evropa je zatím ještě pořád křesťanská....
 

František Chlubna, Želešice u Brna: Jsem velice pobouřen, že v dnešní době Pražské zastupitelstvo zamítlo obnovu Mariánského sloupu…Věřím, že Praze bude těžko. Vůbec jsem zklamaný, že i lidé církve jsou proti. Každý den se budu modlit za obnovu, věřím, že Mariánský sloup bude zářit na Staroměstkém náměstí. Maria a Ježíš vždy vítězí.

 

Bohuslav Dvořák:  Vážení, v den projednávání pražských zastupitelů o Mariánském sloupu 14. září 2017 vyšel  můj vzkaz v deníku METRO  v rubrice ,,dopisy a vzkazy". ,,.....spisovatelka Lenka Procházková : ,, Souhlas s postavením  sloupu  bude rozhodnutí politické, jehož smyslem  je poškodit český národ i stát."   Pravda je opačná - souhlas s obnovou neprávem strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bude hlavně rozhodnutí duchovní, jehož smyslem  je ochrana českého národa a české země v budoucích těžkých časech. Kdo má pravdu, zda zástupci Církve československé husitské, či katolíci, lze vědeckou formou dokázat...."  S pozdravem  Chvála Kristu a Marii.  

 

Bedřich Linhart a Alena Leitlová z Prahy nám napsali: Tak jako každý soudný, historických souvislostí znalý občan, nemůžeme souhlasit s pokryteckým hlasováním neomarxistů na pražském magistrátě. Doufejme, že výsledek jejich hlasování, příslušným stranám v blížících se volbách ubere přiměřený počet hlasů.
 

Mgr. et Mgr. Jitka Pejřimovská PhD. Praha, Břevnov zaslala otevřený dopis k usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy k obnově Mariánského sloupu: Vážená paní primátorko,Vážené dámy a pánové radní,Vážené dámy a pánové zastupitelé, rozhodnutím o Mariánském Sloupu se, dle mne, zloba a ničivé násilí uplatnilo jako protiváha jako něco silnějšího, než je odpuštění, pokoj a mír. Na jedné misce vah je zloba, ničení – na druhé touha po pokoji a míru. Jako těžší, závažnější misku jste uznali ničení a zlobu. 1000 podpisů jste uznali jako významnější, než desetitisíce podpisu pro Mariánský sloup. Historické nepravdy jste vyhodnotili, jako silnější než pravdu samu. Bratři evangelíci – opustili Písmo, radu sv. Pavla, když se nevyrovnali s křesťany katolíky  - mezi sebou, a šli ke světskému soudu.

Argumentace a dikce, která byla přijata, je účelová, protože, by každého pojalo zděšení, kdyby se tato logika uplatnila důsledně dál -  zkusme ji obráceně – jak byste reagovali, kdyby někdo zboural pomník Mistra Jana Husa, protože husité vraždili, znásilňovali, upalovali a husitské ženy, i když nehusitským ženám byl přislíben odchod z obleženého města, je přepadly a rozpárali těhotným ženám břicha a pobily je? Neměli bychom zbourat Národní divadlo, protože velkou sumu a ně darovali Habsburkové? 

Domnívám se, že jedna úroveň, ta nejdůležitější byla úplně opuštěna – úroveň transcendentního chvění. Ne nepatrná část lidí vyznává, že Panna Maria je matka, matka přinášející pokoj, lásku a mír. Je náboženskou urážkou nás, kteří takto věříme, když se její urážka znovu ospravedlnila a potvrdila vzetím zpět souhlasu vlastníka pozemku se stavbou, které muselo předcházet stavebnímu povolení. Co by se stalo, kdyby někdo pohaněl proroka Mohameda, nebo pohaněl židovské hřbitovy? Co by se stalo, kdyby někdo poplival bibli evangelíků, nebo manifest komunistické strany? Zastupitelé dnes dali opětovný souhlas se zničením sochy Panny Marie z r. 1918. Náboženské přesvědčení nás mnohých je, že Panna Maria má právo na úctu?  Proč, protože, ZACHRÁNILA Evropu před zničující válkou. Ukončila ji pro prosby našich předků – nebo to nebyli ti správní vlastenci? Když ji pohaníme, zřekneme se její mateřské péče, míru, pokoje a všeho dobrého, co nám poskytuje. Ti, kdo nejsou takto přesvědčeni, ale nemají právo nás nábožensky urážet, neslyšet to, v co věříme. Jaké právo se nastoluje, když zastupitel nazývá švédská vojska osvoboditeli, ty kteří ničili to, co vybudoval Karel IV? Jaké právo vede kohokoli k tomu, aby se vyslovoval o zbourání Mariánského Sloupu Žižkovany jako o záslužném činu, když ví, že Žižkované dále chtěli shodit sochy z Karlova mostu? To by byla skutečně vůle českého národa? Nedopustil se T. G. Masaryk tedy zločinu, když nepotrestal vojáky, kteří tomuto násilí, resp. v dikci zasedání - projevu národní hrdosti českého národa, zabránili?

Prosím, i když nevěříte v to, v co věříme mnozí z nás, v to, že Panna Maria je Královnou Míru, tak si prosím řekněte – mýlí se, ale to, že se mýlí, o tom se časem přesvědčí sami, nechám je být. Mariánský sloup měl ve svém podstavci obraz Panny Marie Rynecké, kterou uctívali Čechové, kterým šlo o život při švédském ohrožení Prahy. Věřili, že se stal zázrak a že Panna Maria je zachránila. Skončila 30letá válka – válka, která lomcovala celou Evropou. Mariánský Sloup stojí na poledníku – byl schránkou Palladia Evropy. Mariánský Sloup právě proto patří na Staroměstské náměstí, protože zde vznikl pro Evropu mír – po 30leté válce.  Myslíte si, že jiní národové Evropy nemohou vyjádřit úctu právě této Panně Marii?

Nemůže se stát, pokud jsme uzavřeli takto bránu do nebe, bránu pokoje a míru, že přijde násilí a válka na Prahu znovu – a přijde i to, že i symboly, i krky evangelíku, nás i ostatních lidi budou ničeny a prořezávány? Ne od nás katolíků, ale třeba od někoho zcela jiného. Co zde ještě ctíme? – historická pravda byla pošlapána, ochrana náboženské důstojnosti také. Bylo vyhověno zlobě. Prosím o otevření nových jednání a o vzetí zpět tohoto nesmyslného a krutého rozhodnutí.

PhDr. Karel Kavička, Prostějov: Myslím si, že účast na bohoslužbách za smíření při příležitosti 600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa v roce 2015, by měla být doprovázena skutečným odpuštěním vzájemných křivd, spáchaných v minulosti. Obávám se, po diskuzi na jednání pražského zastupitelstva, že tomu ze strany odpůrců obnovy nic nenasvědčuje. Je zde jasný rozdíl mezi deklarovaným smířením a skutečným jednáním odpůrců obnovy Mariánského sloupu. Ústřední rada CČSH, která se postavila do čela odpůrců obnovy, nebere v úvahu ani názory svých členů.  Před několika lety mne navštívili v bytě zástupci duchovních církve československé husitské, kteří při svém jednání u brněnského biskupa vybrali mezi sebou 1.500,- Kč jako dar na obnovu Mariánského sloupu. Tento finanční dar mi přišli osobně předat. Byl jsem velmi překvapen a ptal jsem se jich, mohu-li tuto jejich podporu obnově Mariánského sloupu zveřejnit. Souhlasili. V současné době také plzeňský biskup CČSH ThDr. Filip Štojdl vyslovil podporu obnově Mariánského sloupu s tím, že vandalismus není program. Kromě něj i další členové této církve. Obnova Mariánského sloupu má příznivce i mezi příslušníky církve bratrské, evangelické i mezi mnoha nevěřícími. Ti si přejí obnovu z důvodů urbanistických nebo prostě uměleckých. Toto první sochařské dílo českého baroka jim na Staroměstském náměstí chybí. Cesta ke smíření vede skrze odpuštění. Věřící jsou v současné české společnosti v menšině. Lidé pozorují naše neshody. Neustávejme proto v modlitbách za smír a snažme se o vzájemné pochopení a spolupráci.

Martin Leschinger, Orlické Podhůří: K tématu tragického stržení a neuvěřitelných peripetií s obnovou Mariánského  sloupu v Praze na Staroměstském náměstí již bylo řečeno mnohé. Přesto mi dovolte se hluboce sklonit před všemi, kteří o jeho obnovu usilují. Jde o neuvěřitelně statečný postoj, v mnohém srovnatelný s postojem těch, kteří se za komunistické totality srdnatě stavěli vládnoucí moci. Také nebyli všemi úplně pochopeni. Komunističtí pochopové  nad nimi dlouho vítězili. Ale nakonec prohráli. S Mariánským sloupem to dopadne obdobně. Ať se to komu líbí nebo ne, pořád budou v českém národě tací, jimž Boží přízeň připadá jako velmi užitečná věc. Užitečnou věcí rodin, národů a celého lidstva je i žena, matka, ztělesnění mateřství a lásky. Máme v našich kulturních dějinách lepší symbol tohoto dobra než Pannu Marii? Nemáme. Panna Maria je i naší maminkou, nejen apoštola Jana (Jan 19, 27), a tedy i všech v celém českém národě, kteří o to stojí. Stal-li se před 99 lety tak neuvěřitelný čin, že národ svoji matku takhle ponížil, odvrhl a ani se neobtěžuje s tímto svým činem férově vyrovnat, pak je obnova Mariánského sloupu doslova křižovatkou našich dějin. Snahou o vymazání páchnoucí kaňky. Zcela jistě také i bojem o zachování českého národa. Zastáncům obnovy Mariánského sloupu jde o zachování naděje na budoucnost českého národa. To je klíčové pozadí tohoto boje. Panno Maria, oroduj za nás, za Tvé zbabělé děti!

Ing. Stanislava Vitoňová, Praha: Pán Bůh zaplať za Vaše snažení na obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí! Sypu si popel na hlavu, že jsem se do Vašich aktivit nijak nezapojovala, měla jsem za to, že je již rozhodnuto ve prospěch sloupu, a rozhodnutí pražských mocipánů a mocidam mě naprosto zaskočilo. Nehodlám komentovat jejich argumenty a postup, spíš chci požádat, abychom se nenechali umlčet.

 

Alžběta Poskočilová, Strakonice:Chtěla bych se připojit k zástupu lidí, kteří nesouhlasí s rozhodnutím Zastupitelstva hlavního města Prahy o Mariánském sloupu. Nenapadá mne, co dalšího bych dodala k tomu, co bylo jinými zastánci obnovy Mariánského sloupu již řečeno, ale i tak podle mě stojí za to, se ozvat.

 

Václav Poskočil, Strakonice: Rád bych vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím zastupitelstva. Přestože nejsem z Prahy, vnímám akt obnovy Mariánského sloupu jako věc celého národa, jako symbolu respektu k našim předkům a jejich hluboké víře. Byl pro ně jistě výrazem úcty, lásky, naděje a radosti.

 

Jan Tomášek ml. Na můstku 226, Spálené Poříčí píše: Jsem přesvědčen, že obnovení Mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí není ani zdaleka věc pouze pražanů, natož pak zastupitelů Prahy. Jsem skálopevně přesvědčen, že je to věc všech občanů naší země. Velmi mne udivilo, až vyděsilo, že pražští zastupitelé neznají historii sloupu. Všechny námitky odpůrců sloupu jsou přece naprosto směšné a snadno vyvratitelné. Pevně věřím, že vše dopadne jinak a že se zastupitelé nezachovají stejně, jako opilci a výtržníci, který sloup v roce 1918 strhli a které k ostudě našeho národa nikdo adekvátně nepotrestal. Mariánský sloup byl staletí součástí naší historie a patřil k našim památkám. Pevně věřím, že tak jako mě-člověka, který se nikdy neangažoval politicky, i spousty dalších prozatím mlčících lidí vyburcují evidentně nenávistné útoky směřující proti Mariánskému sloupu a jeho znovu vztyčení natolik že, bude-li to nutné, vyjdeme pro jeho podporu i do ulic-já osobně se nezastavím, dokud sloup znovu nebude stát a věřím, že spolu se mnou procitlo mnoho dalších lidí. Je na čase, aby konečně pravda a láska zvítězily-už pár let jak  se zdá zde vítězí lež a nenávist-pojďme s tím konečně něco udělat! Jsem přesvědčen, že až znovu vztyčíme sloup Panny Marie, dojde u nás k velkým změnám a vše půjde konečně k lepšímu.

 

Otakar Válek: Facebook: Hlásím se k CČSH a přesto vztyčení sloupu považuji za správné. Neptám se, co by tomu řekl Komenský, ale ptám se, co by tomu řekl Hus. Nepochybuji o tom, že by souhlasil, neboť v první řadě jde o vyjádření úcty k Panně Marii

Pavel Šafr: Komunisté všech barev se spojili proti Panně Marii. To musí být silná dáma (převzato - Svobodné fórum 15. 9. 2017)

Pražské zastupitelstvo za vlády hnutí ANO a jeho satelitů ČSSD, komunistů, zelených a pirátů zrušilo dřívější rozhodnutí o obnově Mariánského sloupu. Nevelká většina 37 zastupitelů z 65 se usnesla, že daný pozemek nebude využit pro tento účel a že hlavní město nepřijme jako dar kopii Mariánského sloupu, na které už dvacet let pracuje sochař Petr Váňa.

Toto barbarské rozhodnutí nepodpořili zastupitelé z ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Spisovatelka Lenka Procházková slaví úspěchy se svým názorem, že sloup byl v roce 1918 zbořen oprávněně jakožto symbol nenáviděného habsburského režimu a ideologické nadvlády katolické církve. Slyšeli jsme i další naprosté nesmysly, od blábolů o habsburské totalitě až po nechutné srovnávání symbolů katolické kultury s komunistickou symbolikou.

Není žádné překvapení, že se komunisté všech odstínů rozhodli bojovat s Pannou Marií a s kulturním odkazem českého baroka a tím i potažmo s odkazem evropských kulturních dějin. Ona je totiž Panna Maria pro ně obzvláště nebezpečná. Nesymbolizuje snadno porazitelnou papežskou vládu nad světem a ani katolickou inkvizici. S tím si levicová mentalita umí hravě poradit. Ona však symbolizuje mateřskou lásku a Boží přítomnost v životě i těch nejchudších lidí. A to je problém.

V době třicetileté války a v dalších dobách hrůz a nepokojů představoval Mariánský sloup pro Pražany nebeskou ochranu hlavního města království. Praha tím patřila k mnoha městům Evropy, jež si za jeden z klíčových symbolů zvolily ženskou postavu, tedy Naši paní, Notre dame. A není pravda, že jde o výlučně katolický kult. I luteránští Němci mají v Drážďanech Frauenkirche. Jen vnímají úlohu Panny Marie méně zázračně a možná i o to více lidsky.

Všude po Praze máme stovky soch katolických světců od vynikajících barokních sochařů, mezi nimi od Ferdinanda Brokoffa, Matyáše Brauna nebo Jana Jiřího Bendla, který byl autorem strženého sloupu na Staroměstském náměstí. Žižkovský anarchistický raubíř Franta Sauer je nestihl na sklonku roku 1918 všechny zbořit, a tak se soustředil na tu sochu, která byla nejvýraznější. Rozlícený dav ji nejprve povalil a pak stál u jejích trosek v udivení nad vlastním skutkem. I ve chvíli stržení sloupu byla většina obyvatelstva nově vzniklého československého státu katolická a s tímto aktem se neztotožňovala.

Nezpochybnitelné hříchy habsburské monarchie nijak nesouvisely s mariánským kultem. Navíc tato mocnost byla na rozdíl od komunismu legitimní a měla mnoho příznivých kulturně civilizačních stránek. Bez ohledu na Habsburky je však třeba především zdůraznit, že s katolickým křesťanstvím se drtivá většina českého obyvatelstva po dlouhá staletí našich dějin zcela identifikovala. A dokonce i v období husitského utrakvismu Češi provozovali intenzivní mariánskou úctu, což dokládají zpěvníky a poutní místa. Panna Maria nebyla pro ně nikdy symbolem politického útlaku, nýbrž naopak něčeho domácího, vstřícného, něžného a posvátného.

A právě proto je ta dáma pro komunisty všech odstínů tak nebezpečná. Je to symbol nejlepších stránek naší kultury a jejího odporu vůči barbarství.

Panna Maria se na Staroměstské náměstí vrátí. Ale nespěchá, protože ze svého hlediska ani nemá kam spěchat. Vrátí se, až bude ten správný čas a městským konšelům se vrátí zdravý rozum. Pak tam bude stát společně s Šalounovým Janem Husem a budou si tam spolu povídat o české historii.

 

Mgr. Ing. Josef Pejřimovský, Ph.D Praha, Břevnov,(výtah z otevřeného dopisu primátorce, radě a zastupitelům hl. města Prahy): …byl jsem 14. září 2017 na zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy a měl jsme diskuzní příspěvek k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Již tomto příspěvku, který byl, myslím, prvým diskusním příspěvkem zastánců obnovy Mariánského sloupu jsem řekl, že jsem velice smutný z náboženské nesnášenlivosti, která se projevovala v diskusních příspěvcích odpůrců obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

… v příspěvcích zazněla řada dalších projevů náboženské nesnášenlivosti a historicky nepravdivá argumentace, z níž vybírám:
1. Mariánský sloup byl památníkem bitvy na Bílé Hoře.
2. Odvolávání se na nevhodnost sousedství pomníku Mistra Jana Husa a Mariánského sloupu
na Staroměstském náměstí.
3. Mariánský sloup je symbol rekatolizace po potlačení náboženského povstání evangelických stavů z let 1618 až 1620. Rekatolizace je anachronicky přirovnávána k totalitnímu režimu.
4. Skutečnost, že jde o místo popravy 27 českých pánů v roce 1621.
5. Na Mariánský sloup přispěl císař, Habsburk, jde tedy o habsburský památník, nevhodný
v samostatném státě.
Pro stručnost nejprve uvedu stručné odpovědi na jednotlivé výše uvedené body a pak
podrobnější námitky.
1. Mariánský sloup byl postaven jako památka a poděkování Panně Marii na obranu Prahy
před švédským vojskem v roce 1648 a ukončení 30ti leté války, která v roce 1618 v Praze
začala a 1648 skončila.
2. Mistr Jan Hus byl velkým ctitelem Panny Marie, z tohoto hlediska by bylo sousedství jeho
pomníku a Mariánského sloupu dokonce vhodným symbolem smíření. Skutečným
následovníkům Mistra Jana Husa Mariánský sloup nemůže vadit.
3. Povstání evangelických stavů z let 1618 až 1620 mělo chatrný právní důvod. K popravám
předních představitelů povstalců ani zrušení náboženské svobody nemuselo dojít, kdyby
povstalci skutečně hájili náboženskou svobodu a byli ochotni k jednání a smíru v roce 1619.
Jejich neochota ke smíru svědčí o sledování jiných, pravděpodobně mocenských cílů, než
bylo zachování náboženské svobody.
4. Místo popravy 27 „českých pánů“ bylo jinde, před radnicí, ne namístě Mariánského sloupu.
5. Poslední argument nelze brát vážně, takto bychom měli důvod zbourat např. Národní
divadlo, Národní muzeum, Všeobecnou fakultní nemocnici a další objekty.

Průběh jednání hodnotím jako dání prostoru projevům náboženské nesnášenlivosti ze strany
odpůrců obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (bohužel včetněduchovních
některých církví), ze strany Zastupitelstva hl. m. Prahy bez sebemenší snahy tyto projevy korigovat, naopak jim někteří zastupitelé, byť opatrně přitakali. Náboženská nesnášenlivost odpůrců obnovy Mariánského sloupu je tím nepochopitelnější, že katolická církev přistoupila ke vstřícnému kroku a vrátila na Týnský chrám kalich, který byl kdysi symbolem hlavního husitského chrámu. Výsledkem jednání je pod záminkou chybějícího konsensu schváleno nejen zrušení souhlasu vlastníka pozemku, Hl. m. Prahy s obnovou Mariánského sloupu, ale i souhlas s vandalským činem stržení Mariánského sloupu. Bylo uznáno, že dostatečně hlučná skupina může nepravdivými a hlučnými argumenty docílit svého. Nezáleží při tom, jest-li její petice má pouze něco přes 1000 podpisů a opakované petice za obnovu Mariánského sloupu měly v roce 2010 více než 10.000 podpisů, v roce 2012 cca 12.000 podpisů a v letošní roce více než 2.000 podpisů.

Stanislav Veselý, Knínice 107, nám píše: Dobrý den, sice nejsem občan Prahy, ale přesto chci vyjádřit nesouhlas s rozhodnutím pražského zastupitelstva ve věci obnovy Mariánského sloupu. Jsem přesvědčen, že Staroměstské náměstí a Mariánský sloup není pouze záležitost pražská, ale celonárodní. Je mi smutno z toho jak ubohé argumenty byly stranou proti obnově použity - inu pokrokáři a modernisté...Věřím, že i přes tyto nesnáze bude Mariánský sloup co nejdříve obnoven, aby tak byla odčiněna urážka Panny Marie.Touto cestou chci také poděkovat všem Vám, kteří usilujete o obnovu Mariánského sloupu. Zdraví a Boží požehnání vyprošuje

StanislavVeselý
 

Ondřej Neff: /Poslední slovo, převzato z LN 18. 9. 2017

…bitvu na Bílé hoře jsme vyhráli v týdnu čerstvě minulém. Pražské zastupitelstvo totiž zamítlo obnovu mariánského sloupu, strženého tlupou žižkovských vagabundů, vedených notorickým alkoholikem a výtržníkem Frantou Sauerem v listopadu 1918. Je vcelku jedno, že onen mariánský sloup nemá s bitvou na Bílé hoře nic společného, ledaže je barokní, s katolickým ritem spjatý, a pak by s ním muselo být spjato vše barokní a katolické, co vzniklo od roku 1648 výše. Podstatné je, že mýtus o sloupu, coby oslavy zlořečené bitvy, přežívá a je natolik živý, že vedení Prahy změnilo svůj názor a schválenou obnovu barokní památky zamítlo. Ta by byla podle aktuálních vítězů bělohorské bitvy popřením smyslu českých dějin. Zdá se tedy, že i v jedenadvacátém století přebíráme ubrečenou koncepci Čechů, co by poražených, uražených a ponížených a kráčíme vstříc století dvaadvacátému s otiskem kopance na zadnici výrazně zobrazeným. Pořád se ještě diskutuje o vyrovnání s minulostí. O vyrovnání s komunistickou minulostí nemá smysl mluvit, protože není komunistická minulost, ale komunistická přítomnost. Když může soudružka Semelová vykládat své rozumy v Knihovně Václava Havla, tak jakápak komunistická minulost. Konec konců, i ten mariánský sloup zatípli komunisté ruku v ruce s jinak nabarvenými příbuznými. S tím musíme žít, taková je realita. Ale že nejsme schopni se srovnat s minulostí starší, kdy jsme byli účinnou a produktivní součástí fungující a vážené evropské velmoci, to je věru smutné. K tomu nás čeká dlouhá cesta.

Petr Kozánek z Kyjova, píše otevřený dopis pražské primátorce

Vážená paní primátorko!

V tisku proběhla zpráva, že pražský magistrát zrušil všechna povolení k obnově této památky v Praze na Staroměstském náměstí. Domnívám se, že tato záležitost byla účelově zpolitizovaná a je útokem na Římskokatolickou církev a věřící občany jako takové.

Proti tomuto postupu rozhodně protestuji a považuji ho za  skrytou a účelovou diskriminaci věřících občanů. Dle zpráv z tisku se pro obnovení Mariánského sloupu v petici vyslovilo asi 15000 lidí a proti v jiné petici bylo 1000. Tato záležitost se netýká pouze Prahy, ale je to věcí všech občanů celé  republiky. 

Nezávislý publicista Jan Šinágl: Ve starověku znamenalo slovo HYBRIS pýchu, domýšlivost, aroganci, povýšenost, vždy vyvolaly trest bohů, který  postihl celou společnost... Staré řecké přísloví „KOROS–HYBRIS–ATÉ“ (blahobyt–pýcha–pád) varovalo před svévolným vystupováním. Naši předci dokázali postavit Mariánský sloup na počest Panny Marie, my jsme jej dokázali zbořit a i dnes bráníme jeho znovupostavení. Dokud nebude stát Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, bude to svědectvím naší pokračující malosti, provinciálnosti, nevyspělosti a našeho pokrytectví, naší neschopnosti povznést se k vyššímu a trvalým hodnotám. Národ, z něhož vzešel Jan Ámos Komenský, by měl být schopen postupného budování hodnot v jednotě, skutečně bratrské, ne jednáním „ode zdi ke zdi“ stát stále na místě a propadat se mravně a morálně stále hlouběji. Proto je Panna Marie naší nadějí.

Zatímco na Staroměstském náměstí sochu Panny Marie nechtějí, u nás v Kadani už jí máme, píše ve svém blogu na IDnes v pátek 15. 9. 2017 paní Vlasta Fišrová.

…sakrálních památek si dnes už vážíme hlavně jako kulturního dědictví, neumím si vlastně ani představit, že by tu někdo řešil, zda má kult Panny Marie představovat "útlak Habsburků", jak je prezentováno právě v případě Mariánského sloupu v Praze. Některým občanům jsou tedy spíš památky lhostejné, ale určitě tu nevzbuzují nějakou nevoli.

Takže kadaňští uvítali, že se socha do výklenku vrátila. Lidé přišli na slavnostní odhalení kopie sochy, kterou vytvořil restaurátor Petr Novotný, a její požehnání kadaňským farářem. Vnímají tento akt jako dobré znamení návratu hodnot…

​Manželé Mgr. Radim a Kateřina Ucháčovi z Prahy píší: Vážení radní, musíme říci, že nás překvapilo vaše včerejší rozhodnutí ohledně obnovení zničené sochy Panny Marie na Staroměstském náměstí.Doporučuji si přečíst jak lidé vaše rozhodnutí vnímají: https://praha.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170915_063329_praha-zpravy_jj Nežijeme v jednoduché době. Asi si lidé uvědomují lépe, že pokud infantilně odmítáme vlastní (katolickou) historii neubráníme vlastní zemi ani islámu ani jiným kulturním tlakům. Stavět na negaci nemá nikdy perspektivu.  Brno je na svoji historii, kdy se ubránilo švédským vojskům hrdé, tento den slaví a dodnes na památku vítězství zvoní zvony každé poledne o hodinu dříve.