Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aby všichni byli jedno

13. 1. 2018

V dozvucích oslav Narození, jež spojují křesťanstvo po celém světě, stojíme na prahu dalšího období, které připomíná, že jsme svázáni stejným znamením křtu. 18. ledna začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Každoročně tematizuje Ježíšovu touhu, „aby všichni byli jedno“ (Jan 17, 21).

Ježíš ji vyslovil v závěru poslední večeře, než odešel vstříc svému zatčení. Poslední slova svých blízkých jsme zvyklí brát vážně a snažíme se je naplnit. V tomto případě však často pokulháváme. Když jde o rozhořčení nad osudem blízkovýchodních jakobitů, chaldejců nebo koptů, je ještě snadné se připojit. Čím jsme si ale blíž, tím je to těžší. To mám být v jednotě s evangelíky z protějšího rohu, když neuznávají Pannu Marii a nepřejí nám sloup? S katolíky odvedle, kteří jsou podruhé sezdaní? S kostelnicí, která mne vyštípala z farní rady?

Kde lidé umírají pro víru v Krista, mluví se „o ekumenismu krve“. Jak ale nazvat, že jsme  „na krev“ se svými bezprostředními sousedy? „Naše víra je společná, přestože se někdy ubírá různými cestami,“ uvádějí letošní Modlitby za jednotu biskup Radkovský a kazatel Ženatý. Jsme lidé cesty, církev putující. Než začneme řešit otázky konečné pravdy a smyslu, pokusme se putovat v jednom proudu  - aniž bychom si na potkání okopávali kotníky.

            Převzato z Přílohy KT 2/2018, Perspektivy. Glosa Aleny Scheinostové