Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

6.  Navštívení Panny Marie

Slaví se 31. května na závěr mariánského měsíce. Připomíná nám setkání Panny Marie se svatou Alžbětou, matkou sv. Jana Křtitele, předchůdce Páně. Panna Maria, sama těhotná, přichází Alžbětu nejen pozdravit, ale také jí sloužit až do dne narození Jana. Alžběta, osvícená Duchem svatým ji přivítala slovy: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?" (Lk 1,39-43). Svátek zavedl v našich zemích arcibiskup Jan z Jenštejna v roce 1378. Na jeho popud ho jako celocírkevní ustanovil papež Urban VI., od roku 1389.

 

5. Panny Marie Fatimské - 13. května

 

Na sklonku I. světové války se ve Fatimě v Portugalsku dne 13. května 1917, zjevila třem dětem Lucii, Hyacintě  a Františkovi Panna Maria. Přála si, aby se děti modlily každý den růženec za mír ve světě a za obrácení hříšníků. Přála si také rozšíření úcty k jejímu Neposkvrněnému Srdci. Vyzývala k obrácení, častému sv. přijímání, smírné oběti, odpuštění. Dětem také předala tzv. Fatimská tajemství. Fatimská zjevení jsou uznána za pravá a proto církev po celém světě slaví každoročně 13. květen jako církevně zasvěcený svátek.

4. Panny Marie Lurdské - 11. února

V roce 1858 se 11. února zjevila Panna Maria Bernardetě Soubirous, dívce teprve čtrnáctileté. Stalo se to ve Francii na severním úpatí pohoří Pyreneje poblíž Lurd v jeskyni "de Massabielle" u říčky Gavy. Panna Maria se dívce představila jako "Neposkvrněné Početí". Dále ve svých sedmnácti zjeveních vyzývala Panna Maria lidi k pokání! Tato výzva vzbudila v církvi větší zájem o modlitbu a skutky lásky, podnítila péči o trpící a nemocné. Na místě zjevení vytryskl pramen. Mnoho poutníků se zde na přímluvu Panny Marie uzdravilo na těle i na duši. Došlo zde k mnoha konverzím. Papež Pius X. rozšířil úctu k Panně Marii Lurdské na celou církev a ustanovil 11. únor jako její nezávaznou památku. Lurdy patří mezi nejvýznamější evropská mariánská poutní místa.

3. Panny Marie, Matky jednoty křesťanů -

18. ledna 

Slaví se jako památka, u nás od roku 1966. Neslaví se ve všech zemích. Vroucí úcta k Matce Páně spojuje především katolické a pravoslavné křesťany. Určité výhrady lze najít v některých evangelických společenstvích, ne ale u všech. V Novém zákoně se zejména u Lukáše a Jana setkáváme s výroky a obrazy, které nám Marii prezentují jako "Dceru siónskou" ve smyslu nového Izraele, tedy církve. Jako Maria porodila Krista, tak církev po jejím vzoru rodí Krista v nás.

 

"Bože, Otče svatý, ty jsi pramen jednoty a původce naší svornosti; shromáždi všechny národy  a na přímluvu Panny Marie, Matky všech lidí, z nich učiň jeden lid nové smlouvy".

(Mešní formulář k svátku Panny Marie, Matky jednoty).

 

 

 

 

 

2. Matky Boží Panny Marie - 1. ledna

Je to nejstarší mariánský svátek. Slaví se v církvi již od 8. století.

 Maria jako Matka

Bohorodička

Maria, nazývaná v evangeliích Ježíšovou matkou (Jan 2,1; 19,25), ještě před narozením svého Syna je z vnuknutí Ducha svatého pozdravena jako matka mého Pána (Lk 1,43). Vždyť ten, kterého počala z Ducha svatého a který se stal skutečně jejím synem, není nikdo jiný než věčný Syn Otce, druhá osoba Nejsvětější Trojice. Církev vyznává, že Maria je skutečně Bohorodička ("Theotokos"). (Katechismus čl. 495)

Duchovní mateřství

Ježíš je jediným Mariiným synem. Avšak Mariino duchovní mateřství se vztahuje na všechny lidi, které on přišel spasit: Zrodila syna, kterého Bůh ustanovil za prvního z mnoha bratří (srov. Řím 8,29), totiž věřících, při jejichž zrození a vychování ona spolupracuje svou mateřskou láskou. (Katechismus čl. 963)

 Matka Kristova a matka církve

Potom, co jsme hovořili o úloze Panny Marie v tajemství Krista a Ducha, je vhodné nyní uvažovat o jejím místě v tajemství církve. Panna Maria ... je uznávána a ctěna jako pravá matka Boha a Vykupitele ... ‘je dokonce i matka [Kristových] údů ..., poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy’. ... Maria, Matka Kristova, Matka církve. (Katechismus čl. 963)

 

   1. Panna Maria Immaculata – 8. prosince

  (Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu)

Neposkvrněná-[Immaculata] conceptio, neposkvrněné početí    Panny Marie.   

První mariánský svátek v novém církevním roce.

 

 

    Socha Panny Marie Immaculaty je ústřední postavou strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Představuje Pannu Marii podle Zjevení Janova, jako "Ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy" s tváří obrácenou k nebi, má rozevlátý šat, ruce sepnuté, šlape na hada jako symbol ďábla, obtáčejícího zeměkouli,

Je to základní pravda naší katolické víry, že Maria svým souhlasem k Božímu volání rozhodujícím způsobem poznamenala dějiny spásy. Z toho se o slavnosti jejího neposkvrněného početí z celého srdce radujeme. A tato naše radost má vyústit do vděčnosti a lásky k Matce Boží.

Maria je pro nás nejen sestrou naší víry, ona je Matkou všech věřících, a co více, ona je Matkou Boží a Bohorodičkou. Pius IX. ve svém slavném apoštolském listě Innefabilis Deus, kterým vyhlásil v roce 1854 dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, výslovně poukázal na zvláštní postavení Panny Marie a na její božské vyvolení. Maria je mezi všemi tvory jedinečně vyznamenaná. Jak to řekla její příbuzná pod vlivem Ducha Svatého, ona je požehnaná mezi všemi ostatními ženami (srov. Lk 1,42). V tomto smyslu prohlašuje Pius IX. o Marii, že Bůh jí prokázal více lásky než všem ostatním tvorům a našel v ní nejvyšší zalíbení.

Poslyšme, co nám o tom říká papež Pius IX.: „Tak ji Bůh zahrnul daleko více než všechny anděly a svaté plností svých darů a milostí, které vzal ze své pokladnice, obdařil ji tak obdivuhodně, že po všechen čas zůstala uchráněna od každé poskvrny hříchu, že se stala celá krásná a dokonalá a měla takovou plnost čistoty a svatosti, že mimo Boha si nemůžeme ani větší představit a nikdo jiný kromě Boha ji nemůže pochopit.“ (1)

Omilostnění Panny Marie a její úplné osvobození od každé poskvrny hříchu, včetně hříchu dědičného, je tedy tajemství, ke kterému se můžeme přibližovat jen s úctou a úžasem. Mariina čistota a svatost překračují čistotu a svatost ostatních tvorů tak nesmírně, že ji může plně pojmout jen Bůh. Cítíme se pod váhou takových myšlenek nuceni, abychom se spolu s knězem a lidovým spisovatelem Martinem z Kochemu (†1712) modlili a zpívali: „Proto žádný tvor v nebi ti není roven. Neboť ty jsi po Bohu nejvyšší. Všechna krása musí se před tebou sklonit.“

Mariina čistota a svatost se odvozují od důstojnosti jejího božského mateřství. Jen když jsme sami uchvácení Boží svatostí, můžeme se spojit souhlasně s Církví, že Mariina nepo-skvrněnost je přiměřená jejímu poslání v plánu spásy. Neboť Bůh Otec svého jediného Syna, jenž vzešel z jeho lůna jako jemu rovný a jehož miluje jako sebe samého, svěřil Marii, proto zůstala uchráněna dědičného hříchu, aby současně dosáhla úplného vítězství nad hadem, který je od počátku svůdcem lidstva.

Když se o dnešní slavnosti díváme na tajemnou Mariinu svatost, pak můžeme na její neporušenosti poznat, jak si Bůh představoval člověka podle svého plánu a úradku, ale jakou zkázu způsobil hřích. Dnešní slavnost nám pomáhá pochopit znovu závažnost hříchu. Každý hřích jako vědomé a dobrovolné NE vůči Bohu ruší krásu a důstojnost člověka.

Proč ztvárňovali malíři všech století Mariin obraz tolikerým způsobem? Jedině proto, že ve své víře věděli nebo alespoň tušili, že v Marii nám září vstříc každý obraz člověka takový, jaký má v hloubce být a jaký je opravdu ten pravý. Mariina neposkvrněnost je pramenem její krásy. To je pro nás dnes pozváním, abychom se znovu rozhodli k boji proti hříchu.

Řekněme i my své osobní ANO k plánu trojjediného Boha s člověkem, nyní na počátku třetího tisíciletí. Očistěme své srdce ode vší nečistoty hříchu a od každé náklonnosti k němu.

Na jedno bychom jako katoličtí křesťané neměli zapomínat: ve svátosti křtu byl každý z nás očištěn od dědičného hříchu. A ve svátosti pokání můžeme a máme se vždy znovu přiblížit k novému počátku. To je pro nás velké omilostnění.

Zpívejte Pánu novou píseň, protože učinil podivuhodné věci (Ž 98,1). Tento žalm platí pro Marii, ale platí také pro každého pokřtěného. Opěvujme dnes spolu s nejsvětější Pannou divy Boží lásky.

(Převzato z webu Maria.cz)