Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie 1.

 

Časová posloupnost stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí
Zpracoval Jan Bradna
 
28. října 1918 bylo vyzdobeno místo popravy zástupců odbojných stavů chvojím, květinami, jeřabinami (fotografie)
 
1)        31. října 1918 se sešel Fr. Sauer se sociálními demokraty a usnesli se, že, jak bylo dohodnuto již v r. 1917, strhnou mariánský sloup
 
2)        Josef Tuháček po dva dny marně sháněl na stavbách technické nářadí a vybavení pro stržení – nesehnal
 
3)        V sobotu 2.11.1918 navštívil Fr. Sauer ředitele obecního dvora na Žižkově Holana. Holan souhlasí se stržením a přislibuje poslat 3. 11. na Staroměstské náměstí vůz se žebříkem, vybavením a čtyři hasiče. Dal pokyny veliteli hasičů Zedníčkovi
 
4)        3. listopadu již po 14. hod. odpoledne se Žižkováci nenápadně procházeli po Staroměstském náměstí
 
5)        Ostatní Žižkováci byli na manifestaci na Bílé hoře, kam se průvod vydal už po poledni.šli přes Karlův most (foto). Manifestace probíhala přímo na bojišti u mohyly (čtyři foto)
 
6)        Chmelík, spoluorganizátor stržení, po skončení manifestace na Bílé hoře telefonoval žižkovským hasičům z břevnovského komisařství, heslo – Průvod je na cestě, vyjeďte
 
7)        Na tuto výzvu velitel žižkovských hasičů Bedřich Zedníček vydal rozkaz k odjezdu hasičů. Na místě byli velmi brzy (asi po 16. hod.) a zajeli za Husův pomník, aby byli nenápadní
 
8)        O půl páté hlásila hlídka, že průvod z Bílé hory se blíží a Fr. Sauer vydal pokyn, aby se začalo. 3. listopadu zapadalo slunce v 16,37 hod. Soumrak končil v 16,53 hod. v 17 hod. již byla tma (sdělení Českého hydrometeorologického ústavu z r. 1992)
 
9)        Vůz s nářadím zajel až k samotnému sloupu. Bylo uvázáno lano a posunováno nahoru. Dorazil průvod. Shromáždění u pamětní desky popravených zapěli husitský chorál. V 17 hod. již byla tma. Náměstí spoře osvětlovalo 6 obloukových lamp. Nad hlavami lidí se vznášelo několik lampionů v národních barvách Z Celetné ulice se blížily hloučky žižkovských výrostků
 
10)      Pořadatelé průvodu sokol Augustin Očenášek a Klicpera rozestavili v uctivé vzdálenosti od sloupu  mohutný dav, aby nikdo nemohl přijít k úrazu. Jen několik lehkomyslných zvědavců zůstalo v bezprostřední blízkosti
 
11)      Původním úmyslem bylo strhnout mariánský sloup k nohám mučedníka M.J. Husa. Tomu zabránil městský zřízenec, který upozornil, že tíhou padajícího sloupu „bude rozflákán kanál, který zde šel“.        
 
 Modlitba M.J. Husa k Panně Marii, kterou napsal jako katolický kněz: 
Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc
Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu
schopen chválit Svatou Pannu, která je větší než
všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu,
kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal,
jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět…
Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji.
Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni
hříšníci? A přece by ani spravedliví ani hříšníci neměli
ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce,
Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu
i milost, která se vylévá na nás.
                                                           Mistr Jan Hus     (Fol. 69b n)
 
K nohám autora této modlitby měla být shozena ta, kterou tolik ctil
 
12)      Proto bylo lano stočeno k týnskému chrámu. Zarážení klínů dole do spáry sloupu. Bylo asi 17,30 hodin. Fr. Sauer byl tak opilý, že sám nemohl vylézt na žebřík. Jen hlasitě křičel – podle očitých svědků řval. Bylo mu 36 let
 
13)      Sto paží (50 lidí?) se nedočkavě chopilo lana. Sloup se trochu pohnul a lano prasklo. Nebylo umístěno nad poloviční výší sloupu. Okolo těch, kdo tahali za lano, stálo mnoho mužů s holemi a železnými tyčemi. Bojovali proti těm, kdo chtělo mariánský sloup bránit, velmi tvrdě. Sloup bránili místní obyvatelé a trhovkyně
 
14)      Výčitky veliteli hasičů Zedníčkovi, že nevzal posunovací žebřík, jak bylo původně domluveno. Zedníček se vymlouval, že nechtěl být nápadný
 
15)      Zedníček nařídil strhnout zadního levého anděla (směrem k Husovi) a na jeho sokl postavit žebřík. Socha byla stržena za zpěvu písní a vztyčen rudý prapor
 
16)      Fr. Sauer a Chmelík v sokolském kroji i sto dalších lidí šlo do obecního dvora Prahy I., aby si vypůjčili žebřík. Velitel už dostal přísný zákaz ho půjčit, proto se vrátili
 
17)      Scéna stržení již byla osvětlena
Po 18. hod. přišel autor dopisu, který stržení popsal. U mariánského sloupu viděl pohybovat se světla, dav lidí, údery kladiv a ze sloupu viselo lano… podle dalšího svědectví bylo lan až pět. Běžel do Obecního domu pro pomoc Národního výboru. Tento neznámý muž se probojoval přes stráže sokolů dovnitř. Zástupci NV odmítají „zasáhnout proti masám“. Vtom dochází telefonická zpráva, že dav chce také strhávat sochy z Karlova mostu do Vltavy. Dr. Soukup žádá, aby policie a vojsko uzavřela most. Byli povoláni čeští vojáci, kteří hlídali lazaret v Rudolfinu. Neznámý běžel nazpět, ale mariánský sloup byl už stržen. Dále v dopise líčí svědectví své ženy a synů, jak stržení probíhalo
 
18)      Do osvětleného prostoru přijel po oznámení o strhávání automobil ověšený praporečky se členy revolučního národního výboru V.V. Štechem a Cyrilem Duškem. Chtěli stržení zabránit jménem národního výboru. Žižkováci se jim vysmáli: „Vy jste národní výbor, my jsme národ.“
 
19)      Snaha o odvrácení byla marná. Proto chtěli alespoň vyndat gotický obraz Panny Marie Rynecké. Než přišel kostelník s klíči, mříž, která tyto památky chránila, byla vylomena
 
20)      Byl vyjmut obraz, několik stříbrných svícnů a trochu suchých květů. „To bylo pánům odevzdáno a oni se smutně vzdálili.“ (Fr. Sauer)
 
21)      Po půlhodinovém úsilí se podařilo hasičům posunout lano nad polovinu sloupu a lano svázat. Byl vyklizen prostor před Týnem
 
22)      Před Sauera si klekla na kolena starší paní právě v tom nebezpečném místě, kam měl sloup padnout. Přesvědčoval ji, proč má být sloup stržen. Umlkla, ale zůstala schoulena klečet. Aby další ženy nepřišly také do místa pádu sloupu, změnil Fr. Sauer mírný tón a zavolal drsně: „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem!“ Fr. Sauer byl jen nastrčenou figurkou. Měl slíbeno, že dostane zlatou gloriolu hvězd a cítil se podveden, když zjistil, že je měděná a jen pozlacená.
 
23)      Sto paží lano natáhlo. Dav začal volat „Sloupe povol hej rup.“ Žena zděšeně vyskočila a pádila šíleně k davu, kde zmizela. Celé stržení řídili podle svědků dva nenápadní muži v civilu a třetí – civil převlečený do italské legionářské uniformy
 
24)      Lano už zůstalo napjaté. Neznámý inženýr ochotně řídil tahání lana. Sloup se musel rozkolébat – tahat a povolovat. Dav zpíval „Na břehu Rejna“ a Kdo oře, vyorává naše stará práva“. Lidé „řvali“ – jedni pro stržení, jiní proti
 
25)      Sloup se kolíbal, až byl vykloněn z rovnováhy k Týnu. Lidé se rozprchli, když viděli, jak se sloup kýve a padá. Socha Panny Marie spadla se sloupu, když byl ještě ve vzduchu. Sloup sám se ve vzduchu rozpůlil a padl na zem, jde se roztříštil na 7 kusů. Silná dunivá rána zatřásla náměstím, zdvihl se oblak prachu. Několik desítek hrdel vyrazilo vítězný nenávistný křik. Volali „sláva, sláva“ a tleskali. Potom chvíli hrobové ticho. Podle dochovaných svědectví byl průběh stržení velmi dramatický, bouřlivý a drsný. Bylo 18,25 hodin
 
26)      Hlava Panny Marie odletěla - byla uražena. Dokutálela se k nohám mladého hocha Jaroslava Seiferta. Ten napsal po letech báseň o tomto silném zážitku, který ho stále trápil,. Někdo šlapal po pozlaceném rouchu Panny Marie. Podle svědectví jiného hocha se matka modlila: „Bože, netrestej nás, že jsme byli u toho.“
 
27)      Podle Fr. Sauera hlavu uchopil neznámý hoch a pádil s ní pryč. Hlava je ale velmi těžká, znám ji. Ulomila se ještě s větším kusem kamene z trupu těla
 
28)      Když se sloup kácel, sbormistr žižkovského pěveckého sboru Kučera dal „áčko“ a sbor zazpíval „Dobrú noc, má milá, dobře spi, nech se ti zdávajú sladké sny“
 
29)      Shromáždění po stržení jásalo a zapělo „Kde domov můj“ a „Pryč s tyrany“
 
30)      Na troskách promluvil nejdříve br. A. Chmelík a potom soudruh Jan Skála (pozdější náměstek primátora. Žil ze slávy ze stržení, ale později mu to nebylo milé a sváděl vše na Sauera.)
 
31)      Několik mladíků s prapory v rukou vystoupilo na stupně sloupu a jeden z nich jal se odtud předčítat báseň o mrtvých legionářích od Chemin des Dames(?). naslouchající obecenstvo tleskalo a jásalo
 
32)      Za zpěvu husitských písní odtáhli „atentátníci“ směrem k Žižkovu. Další šli ke Karlovu mostu, odkud chtěli do Vltavy svrhnout sochy, hlavně sv. Jana Nep. Tomu bylo zabráněno uzavřením mostu českými vojáky. Karlův most musel být hlídán až do 6. listopadu. Jiná informace je, že sochu sv. Jana Nep. bránili přímo na mostě muži z okolí Staroměstského náměstí
 
33)      U strženého sloupu se začali shromažďovat lidé, kteří byli stržení přítomni nebo nyní přicházeli. Křižovali se, modlili a plakali
 
34)      Druhý den byl Fr. Sauer pozván do redakce Práva lidu, kde byl požádán, aby o události vyprávěl. Všichni mu gratulovali
 
35)      Druhý den položila Zdenka Braunerová na trosky sloupu věnec s černým tylem a vizitkou: „Plným jménem protestuji. Zdenka Braunerová“
 
36)Další dny byl sloup postupně rozebírán. Sochy odvezeny do nádvoří Staroměstské radnice. Noc z 18. na 19. prosince – rozebrání celé dolní části sloupu. Díly sloupu odváženy během jedné noci do dvora Anenského kláštera. Ráno zadláždění, příjezd TGM. Tím bylo zničení dovršeno
 
 
Prvky doplňující vizuální rekonstrukci stržení mariánského sloupu
 
Světelné – denní světlo, stmívání, tma, osvětlení Staroměstského nám., obloukovými lampami. (Podle záznamů bylo lamp 5, podle fotografií náměstí 8). Dále lampiony, pracovní lucerny asi hasičů, přímo u sloupu
 
Zvuk – křik davu, zpěv uvedených písní, rachot řítícího se sloupu
Četba modlitby M.J.Husa, francouzská báseň recitovaná po stržení, báseň J. Seiferta
 
 
Prameny – literatura použitá při rekonstrukci události
 
Fr. Sauer: Naše luza Jesuité a diplomaté. Historický doklad svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Napsal náčelník „luzy“ F. Sauer – Kysela ze Žižkova. V Praze 1923
 
Franta Habán ze Žižkova
Obrazy z doby popřevratové. Napsal Franta Sauer. Nakladatelství politické literatury 1965
 
Vítězslav Horyna: Sloup míru
Edice Znak Praha, 1946
 
Ručně psaná kronika rodiny, která žila po staletí na Staroměstském náměstí – soukromý majetek
 
P.Alois V. Kubý: Dějiny sloupu Panny Marie na Staroměstském náměstí v Praze
Strojopis, V Kolíně 8. prosince 1962
 
Dopis – Český hydrometeorologický ústav Praha 4, Pomořany
29.5.1992 – RNDr. Luboš Němec, vedoucí OMK, pobočka Praha