Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Vážený pan

Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda

primátor hl. města Prahy

Praha, 16. května 2012

 

Vážený pane primátore,

 

Společnost pro obnovu mariánského sloupu, zřízená právě pro tuto aktivitu a je nositelkou celé práce na obnově, Vám děkuje za veřejné vyjádření souhlasu se znovupostavením mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Nejprve jsme tuto zprávu slyšeli televizi dne 17. 3. 2012 v pořadu „Z metropole“ a později Vaše souhlasné vyjádření bylo otištěno v Lidových novinách dne 30. 4. 2012. Na tuto radostnou zprávu jsme čekali 22 let. Proto přijměte náš dík. Společnost během své práce podala na pražský magistrát celkem tři žádosti o povolení postavit sloup, ale všechny byly zamítnuty. Na začátku, v r. 1993, z důvodu, že rekonstrukci nelze uskutečnit. Bylo to podle vyjádření lidí, kteří se podobnou prací nikdy nezabývali. Na další podobné žádosti přišla vždy stejná odpověď, že realizace není možná. To bylo už v době, kdy velká část architektury sloupu byla vysekána v kameni, včetně sochy Panny Marie, a odborníci se k této vykonané práci vyjadřovali velmi pochvalně. Tuto skutečnost jsme v žádostech vždy uvedli. Od počátku své činnosti jsme si byli vědomi, že pouze po všech stránkách maximálně dobrý výsledek naší práce může naši snahu obhájit. Žádná oficiální odborná instituce se k naší práci nikdy veřejně nepřipojila a odborně nespolupracovala. Vše jsme vyřešili a realizovali sami. Pouze několik našich předních odborníků jevilo upřímný zájem a někdy jsme měli možnost je o naší práci informovat. Také až později se ke snaze o obnovu připojily oficiální církevní kruhy. Celá iniciativa obnovy vznikla jako iniciativa laiků a několika odborníků. Veškerá dosavadní práce byla hrazena ze sbírek věřících občanů naší země a krajanů ze všech částí světa. Mnoho práce bylo vykonáno zadarmo.

Obnovený mariánský sloup chceme věnovat městu Praze jako dar. Po postavení bude naše společnost zrušena, protože bude splněn cíl její existence. Důvodem naší práce bylo odčinit urážku Panny Marie, matky Boží a obnovit významné umělecké dílo, které na Staroměstském náměstí velmi chybí jako centrální kompoziční bod. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl označován jako nejkrásnější památník konce třicetileté války a za symbolický střed Evropy. Může jím opět být. Kolem hlavy Panny Marie je gloriola dvanácti zlatých hvězd. Tato gloriola je znakem Evropské unie. Proto obnovení sloupu s gloriolou hvězd nebude jen záležitostí našeho města nebo země, ale měla by to být i záležitost celé EU. Tato souvislost a symbolika by také měla být vnímána při slavnostním odhalení a žehnání sloupu.

 

V úctě a s díky za vaše rozhodnutí

 

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí

 

 

MUDr. Pavel Bém

primátor hl.m. Prahy

Mariánské nám. 2

Praha 1                                                                                  V Praze, červen 2005

 

  

                        Věc:     první část žádosti o povolení obnovy mariánského sloupu,

                                   která objasňuje důvod a smysl naší činnosti

  

                        Vážený pane primátore,

 

Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze Vám předkládá k posouzení a rozhodnutí žádost o povolení obnovit mariánský sloup, který stál na Staroměstském náměstí 268 let a 34 dnů a byl neuváženě a zbytečně stržen 3. listopadu 1918.

V čase tříměsíčního obléhání Prahy Švédy v r. 1648 Pražané prosili Pannu Marii o pomoc a ochranu u gotického deskového obrazu Panny Marie - Rynecké, Madony tzv. svatovítského typu. Ubráněním Prahy skončila třicetiletá válka a byl podepsán Vestfálský mír. Pražané hledali, kam by obraz umístili. Mariánský sloup byl postaven jako jakýsi ostatkář pro jeho umístění. Postaven byl na místě pranýře, na nějž bylo ke zneuctění přibito Staroboleslavské paladium za vpádu saského vojska r. 1631. Obraz byl umístěn v duté prostoře podstavce sloupu. Sloup stál na pozemku města a patřil městu, protože to jej postavilo ze své vůle a za své peníze. Město se i staralo o jeho údržbu. Pouze vedením duchovních akcí u sloupu byl pověřen farář z kostela Panny Marie před Týnem.

Mariánský sloup byl prvním monumentálním dílem nového nastupujícího slohu - baroka - u nás a byl třetí ve střední Evropě. Autorem byl mladý sochař Jan Jiří Bendl. Čechy a Praha tím dokázaly, že jsou schopny brzy zachytit nové evropské umělecké a duchovní směry. Už tehdy se také projevila v dobrém smyslu pravá česká povaha a schopnost. Protože nebylo dost peněz na drahý mramor, který by se musel dovézt z ciziny, byl sloup vysekán z pískovce těženého nedaleko Prahy. Ukázalo se, že tento náš typický kámen je vhodný pro novou sochařskou formu, a tím byl dán signál k velkému rozvoji českého barokního sochařství, které nemá v Evropě obdoby.

Sloup byl postaven na ideálním kompozičním místě a svou výškou téměř 16 m byl opravdovým pevným centrálním bodem náměstí. Jeho stín zakrýval v poledne ve dlažbě vyznačený pražský poledník a tím byl i atraktivním ukazatelem času. Vyznačený pražský poledník už ukazovatelem času není, protože sloup už nestojí a v poledne jej nezastiňuje. Po složitém měření, propočtech a dlouhé práci byl v r. 1915 na Staroměstském nám. postavem pomník M.J. Husa tak, aby jeho hmotová horizontála byla kompoziční protiváhou monumentální vertikály sloupu. Mariánský sloup a Husův pomník stály na náměstí společně tři roky. Stržením mariánského sloupu Husův pomník svou kompoziční protiváhu ke své škodě ztratil. M. Jan Hus byl ctitelem Panny Marie a k její oslavě napsal modlitbu, kterou přikládáme v úvodu naší žádosti.

Snahy o znovupostavení mariánského sloupu začaly z iniciativy občanů - laiků téměř vzápětí po jeho stržení a probíhaly až do začátku II. světové války. Jedním z důvodů neúspěchu našich předchůdců obnovit v meziválečném období mariánský sloup byla tehdejší ještě nevyspělost restaurátorského oboru po praktické i teoretické stránce, ale i politický a ideový odpor. Po II. světové válce snaha obnovit sloup pokračovala. Ukončil ji rok 1948. Naše Společnost byla založena r. 1990 a navazuje na práci našich předchůdců. Praktickou a teoretickou stránku restaurátorské práce ovládáme, protože je profesí některých z nás, a ke spolupráci si vybíráme jen nejlepší kolegy, kteří u nás jsou.

Povědomost Evropy, proč byl pražský mariánský sloup postaven, byla dokázána při pořádání oslav a výstavy v Münsteru r. 1998. Ta připomínala konec třicetileté války a Vestfálský mír. Pořadatelé poslali do Prahy dotaz, zda by si pro výstavu mohli zapůjčit některé části z největšího a nejkrásnějšího památníku konce třicetileté války v Evropě. Museli bohužel dostat jen odpověď, že my jsme si jej sami zničili a můžeme nabídnout pouze potlučené sochy z lapidária. Ty na výstavu zapůjčeny nebyly.

Také město Brno se v r. 1645 ubránilo obléhání. Na rozdíl od Prahy den vítězství slaví celé město jako "den Brna" a na své hrdinství je náležitě hrdé. V Praze ani nikdo neví, jak statečně a dlouho se město bránilo proti krutému nepříteli.

Svoji žádost o povolení obnovy mariánského sloupu podáváme ze tří důvodů. Byla pohaněna Matka Boží Panna Maria a to chceme napravit. Druhým důvodem je obnovení krásného uměleckého díla, které bylo ozdobou Prahy. Třetím důvodem je vstup naší země do sjednocené Evropy. Mariánský sloup byl postaven v době, kdy v Evropě skončila nejdelší válka. Na jeho vrchol byla postavena socha ne Panny Marie Vítězné, ale Immaculata, dívka počatá bez poskvrny hříchu, tedy symbol míru, lásky, odpuštění a smíření. Ani v současné době není potřebnějších duchovních hodnot než jsou tyto. Proto naše snaha obnovit sloup v centru našeho hlavního města, nazývaného "srdcem Evropy", není vyvoláváním rozbrojů, ale snahou zhmotnit tyto hodnoty, abychom si je stále připomínali a řídili se jimi. Není náhodou, ale uvědomělým záměrem, že znakem sjednocené Evropy se stal kruh dvanácti zlatých hvězd v modrém poli. Gloriola hvězd je symbolem Panny Marie a je i okolo hlavy sochy Panny Marie ze Staroměstského náměstí. Jestliže jsme sochu na Staroměstském náměstí neosadili na přelomu dvou tisíciletí, měli bychom tam ji i sloup umístit jako symbol našeho připojení do sjednocené Evropy nyní. Panna Maria je patronkou Evropy. V květnu roku 2004 se konala evropská pouť do známého mariánského poutního místa Mariazell v Rakousku. Zúčastnili se jí někteří prezidenti evropských států.

Naše Společnost pracuje patnáctý rok a přes všechny obtíže, které musíme překonávat, máme již velkou část architektury sloupu realizovanou v kameni a v realizaci pokračujeme. Skutečným důkazem našich schopností je veřejně vystavená úplně dokončená socha Panny Marie, umístěná nyní u kostela Panny Marie před Týnem v Celetné ulici. Dále je hotov hlavní dřík sloupu vysoký téměř 6 m. V kameni je vysekáno také celé schodiště a balustráda. Máme hotové přesné plány celé architektury a technické výkresy pro realizaci, jakož i bohatou fotografickou dokumentaci dalších soch i architektury. V předkaplí na Staroměstské radnici je vystaven model mariánského sloupu 1 : 10, který nechal zhotovit člen naší společnosti. Na modelu je velmi dobře patrné, jak krásné umělecké dílo chceme obnovit a městu Praze darovat. Veškerou práci děláme zdarma, náklady na realizaci jsou hrazeny dary z domova a od našich krajanů z ciziny, kteří obnovu sloupu vždy považovali za symbol svého návratu do vlasti. Všichni, kteří provádíme přípravnou práci a realizaci, jsme odborníky a vkládáme do ní své schopnosti, abychom odvedli co nejlepší práci.          Řada významných odborníků z oboru památkové péče s naší prací souhlasí a podporuje ji. Výsledek dokončení kopie a částečné rekonstrukce sochy Panny Marie, která je centrem a dominantou sloupu, byl ohodnocen velmi dobře. Mnoho let jsme z různých míst slyšeli, že tuto sochu ani celý sloup nelze obnovit. Námitky a tvrzení, že mariánský sloup obnovit nejde, většinou vznášejí lidé, kteří přímo v oboru nepracují a mají o něm jen velmi nejasné představy. Svou prací dokazujeme, že obnova je možná.

Po roce 1989 byly v řadě našich měst obnoveny mariánské sloupy, odstraněné ze zvůle komunistického režimu. Jen ten hlavní mariánský sloup, zbytečně zničený v prvých dnech po vzniku našeho státu, čeká na povolení k obnově již 86 let. Nové současné snahy obnovit válkou nebo z jiných důvodů zničené památky a umělecká díla v evropských zemích naši snahu jen podporují a potvrzují. U nás je např. dokončený návrh dostavby Staroměstské radnice v původní historické podobě.

Dne 3. listopadu 2003 požehnal kardinál Miloslav Vlk u kostela Panny Marie před Týnem dohotovenou kopii sochy Panny Marie. Souhlasem, že sochu požehná a veřejně v této věci vystoupí, vyjádřil svůj postoj k celé záležitosti, i když, jak řekl, bude cesta vzájemného porozumění ještě dlouhá.

Na závěr naší žádosti o možnost dát městu Praze jako dar obnovené dílo, které by bylo okrasou jejího centra, citujeme část projevu bývalého primátora města Brna RNDr. Petra Duchoně z r. 1999: "Město Brno se snaží vybudovat si postavení všeobecně známého a uznávaného středoevropského centra. Je proto přirozené, že se hlásí ke své bohaté historii, zejména k jejím významným momentům. K těm bezesporu patří události roku 1645, kdy se Brno ubránilo švédskému obležení."

Obnovou mariánského sloupu nechceme vyvolávat spory. Ty by měly být už konečně překonány. Řada lidí je pro obnovu, jiní jsou proti. Tak to obyčejně bývá. Chceme, aby byla řečena pravda o důvodu postavení a aby bylo obnoveno zbytečně zničené umělecké dílo. V naší zemi jsou dva směry křesťanské víry - katolický a protestantský - a oba mají právo být v centru naší země veřejně prezentovány, protože na křesťanských principech a kultuře byla naše země vybudována. Jestliže na Staroměstském náměstí stojí pomník M.J. Husa, nevidíme důvod, proč v jeho blízkosti nemůže opět stát mariánský sloup tak, jak stál po staletí. Máme stejná práva jako ostatní občané a věřící této země. Také chceme veřejně prezentovat svou víru, která u nás trvá 1142 roků, a napravit neuvážený čin a křivdu, která se stala. Prosíme o zvážení a projednání naší žádosti. Jsme schopni předložit dokumentace realizovaných částí a zpracované návrhy na další práci.

            Přílohou této žádosti je soupis holých historických fakt, která s historií tohoto mariánského sloupu i dalších souvisejí.

 

            Prosíme o laskavé sdělení, jaké stanovisko po seznámení s naší žádostí zaujímáte k celé záležitosti Vy, pane primátore, jako hlavní představitel města Prahy.

 

 Jménem Společnosti

 

                                                                                              Jan Bradna

                                                                                              akad. sochař a restaurátor

                                                                                              výkonný předseda

 

Příloha k žádosti o obnovu mariánského sloupu na Staroměstském nám.

 

Fakta o historii a obnově mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí a obnově dalších mariánských sloupů

 

 Na vrcholu sloupu není socha Panny Marie Vítězné, ale Immaculaty, počaté bez dědičného hříchu, nevinná čistá dívka. Symbol Panny Marie vyjadřuje hlavně princip lásky, odpuštění a smíru. Sloup nebyl symbolem vítězství, ale touhy po míru a klidu.

První sloup se sochou Panny Marie byl postaven v r. 1614 na náměstí Santa Maria Maggiore v Římě. Druhý mariánský sloup pak v Mnichově bavorským vévodou Maximiliánem r.1638. Na těchto sloupech je na vrcholu socha Panny Marie držící dítě Ježíše. Třetí mariánský sloup byl postaven r. 1647 ve Vídni na paměť záchrany před švédskou hrozbou. Čtvrtý sloup v Evropě byl v r. 1650 postaven v Praze na paměť ubránění města před Švédy v r. 1648. Na vídeňském a pražském sloupu je na vrcholu Immaculata, počatá bez prvotního hříchu, dívka se sepjatýma rukama, splývajícími vlasy i šatem.

Při bitvě na Bílé Hoře žehnal italský karmelitán P. Dominik a Jesu Maria císařskému vojsku pozdněgotickým deskovým obrázkem Adorace Krista. Je to výjev Svaté rodiny v Betlémě. Ten byl nalezen ve Strakonicích poničený a zneuctěný protestanty. P. Dominik jej zde nalezl, když tudy táhlo císařské vojsko. Podle legendy tím požehnáním zásadně ovlivnil průběh bitvy. Proto byl tento obraz velmi vážený a uctívaný.

Obraz byl pak odvezen do Říma, kde při požáru shořel. U nás je jeho kopie ve Strakonicích, v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně a v kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Tyto kostely připomínají vítězství na Bílé Hoře. Kdyby mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl postaven také jako připomínka bitvy na Bílé Hoře, byla by do prostoru v soklu rovněž jistě umístěna jeho kopie. Skutečnost, že ve sloupu na Staroměstském náměstí byl umístěn obraz uctívaný při švédském obléhání Prahy r. 1648, je snad dostatečným důkazem účelu jeho postavení.

Na paměť bitvy na Bílé Hoře byla postavena v letech 1622 - 1624 kaple Panny Marie Vítězné, přestavěná do současné podoby v r. 1704. Kostel německých luteránů na Malé Straně byl přestavěn v letech 1634 - 1644 na kostel Panny Marie Vítězné, známý jako kostel Pražského Jezulátka. Na paměť bitvy na Bílé Hoře byl také postaven v r. 1638 mariánský sloup v Mnichově, který tam stále stojí. Kdyby pražský sloup byl na paměť bělohorského vítězství, vznikl by určitě dříve a ne až po třiceti letech.

Dole v dutině soklu mariánského sloupu byl ale uložen deskový gotický obraz Panny Marie Rynecké asi z. r. 1410. U tohoto obrazu se Pražané modlili v době švédského obléhání. Obraz nosil zavěšený na prsou pražský primátor Turek, který se osobně účastnil bojů na nejohroženějších místech. Při strhávání sloupu přijel na Staroměstské náměstí na výzvu jednoho občana V.V. Štech a další dva členové Národního výboru (ten sídlil v té chvíli v Obecním domě), aby zabránili stržení. Jejich snahy byly marné a dav jim odpověděl smíchem. Podařilo se jim jen vyjmout z dutiny soklu obraz P.M.Rynecké a zachránit jej.

Na Staroměstském náměstí stál po staletí pranýř. Na něj bylo v r.1631 při obsazení Prahy Sasy přibito k zneuctění uloupené Staroboleslavské palladium. Mariánský sloup byl postaven záměrně na místě tohoto pranýře 26. září 1650.

Architektura mariánského sloupu byla sekána přímo na Staroměstském náměstí a dokončena 26. září. 30.září byla na sloup osazena socha Panny Marie. Vzhledem k přítomnosti sochy Panny Marie byla dne 17. prosince zbořena šibenice a od té doby už se na Staroměstském náměstí nepopravovalo. Byl to výrazný posun ve vnímání lidského utrpení a zmírnění tehdejších krutých trestů.

Pražský mariánský sloup postavilo město, nikoli katolická církev. Stál na pozemku města a město se staralo o jeho údržbu. Pouze duchovním správcem sloupu byl farář od Matky Boží před Týnem. Proto katolická církev nemůže rozhodovat o obnově a povolení k jeho stavbě žádáme od města.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl prvním monumentálním sochařským dílem nového nastupujícího barokního slohu. Protože město Praha po třicetileté válce nemělo dost peněz, nebylo možné zhotovit sloup z mramoru jako předchozí sloupy v cizině. Ostatně se u nás mramor vhodný pro sochy netěžil. Byl proto zvolen materiál ryze český - hrubozrnný pískovec z blízkých Kamenných Žehrovic západně od Prahy a pískovec z Nehvizd od Prahy na východ. Ukázalo se, že z tohoto materiálu lze díla nové slohové formy velmi dobře realizovat. Proto vytvoření tohoto prvého mimořádného díla dalo u nás signál k tvorbě barokního sochařství v míře, jaká nemá v Evropě obdoby. Postavením mariánského sloupu se Praha a Čechy také zařadily mezi evropská města, schopná přijímat a rozvíjet nový nastupující sloh.

Mariánský sloup byl stržen pátý den naší samostatnosti jako symbol Rakouska a památník bitvy na Bílé Hoře. Tyto nepravdy byly záměrně šířeny již od poloviny 19. století. Konec třistaleté rakouské nadvlády byl oslaven stržením sochy Panny Marie, která není symbolem Rakouska ani Habsburků, ale matkou Ježíše Krista a jako taková je všude uctívána. Dále měly být strhány a do Vltavy shozeny sochy světců z Karlova mostu, především socha sv. Jana Nepomuckého. Ti také neměli s Bílou Horou nic společného. Zabránili tomu místní občané a přivolaní čeští vojáci. Sochy a pomníky, které se přímo týkaly rakouské monarchie, strženy nebo poškozeny nebyly. Pomníky místodržitelů Slavaty a Martinice na místech, kam dopadli při II. pražské defenestraci, stály celou první republiku pod okny hlavy státu a stále stojí v jižní zahradě Pražského hradu, aniž byly kdy ohroženy. Stát se prostřednictvím Správy pražského hradu stará o jejich údržbu (poslední restaurování proběhlo v r. 1992). Pomníky maršálka Radeckého a císaře Františka I. byly nejdříve pietně zakryty plátny a potom odborně sejmuty a nyní jsou nepoškozené v lapidariu. Jezdecká socha císaře Františka I. byla nedávno odformována a zhotoveny z ní dva bronzové odlitky. Jeden byl nově osazen na původní místo do neogotického sloupu na Smetanově nábřeží, druhý odlitek v parku ve Františkových Lázních. Vše proběhlo bez námitek. Osadit znovu pomník rakouského císaře není nyní pro naši společnost žádný problém, ale osadit do centra Prahy znovu sochu Panny Marie, která tam stála 268 let a je vysoce uměleckým dílem, je v současnosti neřešitelné.

Pomník Mistra Jana Husa byl na Staroměstském náměstí odhalen v tichosti v době I.světové války v r. 1915 při pětistém výročí jeho upálení. Jeho mimořádná horizontální hmota byla zamýšlena jako kompoziční protiváha k téměř šestnáctimetrové monumentální vertikále sloupu, který stál v ideálním kompozičním středu náměstí a tak jeho kompozici ovládal. Mariánský sloup a Husův pomník stály na náměstí společně 3 roky a čtyři a půl měsíce. Nepřítomností sloupu pozbývá hmota a umístění pomníku M.J.Husa kompoziční logiku a protiváhu. Každoroční vztyčení vánočního stromu, i když na jiném místě, tuto žádoucí hmotovou a kompoziční vyváženost poněkud připomene a naznačí.

Jak naložit s troskami mariánského sloupu nebylo hned rozhodnuto. Ještě neexistovala propracovaná  teorie památkové péče a restaurování, podle které nyní můžeme postupovat. Sochy byly po stržení odvezeny na radnici, později do kůlny na Výstavišti. Architektura zůstala stát. Mohla zůstat na místě a být restaurována i se sochami. Dřík sloupu mohl být vysekán nový stejně jako rozbitá socha Panny Marie. V červenci r. 1918, čtyři měsíce před stržením, byl proveden průzkum a návrh restaurování mariánského sloupu, s kterým se počítalo na rok 1919. Podle tohoto návrhu, dosud zachovaného, mohlo být postupováno, jen s rozšířením o škody způsobené stržením. Den před příjezdem presidenta T.G.Masaryka, 18.12.1918, se odpoledne usnesla městská rada, že nechá urychleně odstranit trosky sloupu ze Staroměstského náměstí, aby "nebyl pohoršen zahraniční doprovod presidenta". Bylo známo, že stržení vyvolalo vlny nevole nejen v Čechách a na Moravě, na Slovensku, ale také v zahraničí. Za jednu noc byl celý spodek sloupu rozebrán a odvezen. Celá tato noční akce stála městskou pokladnu 6 628 K. Kamenné díly byly odvezeny do nádvoří zrušeného Anenského kláštera nedaleko od Staroměstského náměstí, kde byl jakýsi bazar stavebního materiálu z asanovaného Starého Města. Existuje o tom písemné svědectví očitého svědka. Tam byly asi kameny později rozprodány. Ráno bylo místo na náměstí dlaždiči zadlážděno a někdy okolo poledne přijel na Staroměstské náměstí při své triumfální cestě Prahou i president Osvoboditel. Jestliže je nyní poukazováno, že jde o obnovu něčeho neexistujícího a že se zachovalo málo z celkové hmoty, hlavní důvod je ten, že město Praha si nechtělo udělat ostudu před cizinou a rychle bylo využito příležitosti záměrného zničení sloupu úplně dokonat. Na smýšlení věřících Čechů se ohled nebral. I toto úmyslné doničení by mělo být jedním z důvodů obnovy.

Snaha o obnovu mariánského sloupu nebyla po stržení v r. 1918 vyvolána oficiálními kruhy katolické církve, ale věřícími laiky. Nejdříve to byly spontánní neorganizované snahy. V r. 1925 byl založen Odbor pro obnovu mariánského sloupu. Za peníze, které Odbor vybral, bylo postaveno dvanáct kostelů na obvodu Prahy v nových čtvrtích, protože nevůle města k obnově sloupu byla stejná jako dnes. Další iniciativu vyvinuli v r. 1938 katoličtí studenti, ale jejich snahu přerušila válka. Po II. světové válce se snahy o obnovu ujali r. 1947 Orlové, byli za to i vězněni. V r. 1949 rozhodli čeští katoličtí emigranti, že vrátí sochu Panny Marie na Staroměstské nám. Nechali zhotovit novou sochu, která byla přivezena v r. 1993 do Prahy a stojí nad městem v zahradě Strahovského kláštera. Je krásná, hlavně po obsahové duchovní stránce a pro oběti, se kterými byla pořízena, ale nesplňuje naše požadavky úrovně a teorie památkové péče a restaurování. Až na tuto činnost navázala v r. 1990 Společnost pro obnovu mariánského sloupu. I nynější snaha o obnovu nebyla vyvolána ani není řízena katolickou církví, jde opět o iniciativu laiků, věřících katolíků a ctitelů Panny Marie.

Když byla v Münsteru organizována výstava, která v r. 1998 připomínala 350. výročí Vestfálského míru, vyzvali její organizátoři město Prahu, aby na výstavu zapůjčilo některou část nebo sochu z největšího a nejkrásnějšího památníku ukončení třicetileté války. Obléháním Prahy zde třicetiletá válka skončila. Organizátoři výstavy nevěděli, že jsme si tento památník zničili. Na výstavu nebylo městem Prahou zapůjčeno nic.

V roce 1645 obléhali Švédové také Brno. Obléhání trvalo čtyři měsíce. Brno se hrdinně ubránilo. Neúspěšné dobývání skončilo 15. srpna. Tento den je zde slaven jako den Brna. Jako palladium města Brna je uctíván deskový obraz Panny Marie, dar Karla IV. kostelu sv. Tomáše. Brno se hrdě hlásí ke své hrdinské historii. V Praze již nikdo neví, že se také hrdinně ubránila švédské přesile. Jedinou připomínkou je socha studenta v pražském Klementinu a panoramatický obraz v bludišti na Petříně.

V době komunistické vlády byly v některých městech z náměstí odstraněny mariánské sloupy. Ty, co se zachránily, byly opět navráceny na svá místa. Kyjov - jeden z prvních mariánských sloupů v Evropě z roku 1620, jehož důvod postavení není zcela objasněn, a stojí trochu mimo ostatní známé sloupy. Byl převezen za město a na jeho místo postavena velká hlava Lenina. Dnes už opět stojí na svém místě. Ostrava - sloup na starém náměstí je tvarově a konstrukčně téměř shodný s pražským. Je jen asi o třetinu menší a místo soch andělů dole jsou pozdější vázy. Na sochy již asi nebyly peníze. Byl odstraněn a na jeho místě stála socha Lenina. Sloup je také už obnoven, dokumentace pořízená při sestavování jednotlivých dílů nám velmi pomohla při výkresové technické rekonstrukci hlavně spodní části soklu a nosných konstrukčních částí. Na svá místa byly také vráceny mariánské sloupy v Českých Budějovicích a Turnově. V Chodově u KV měl být v polovině sedmdesátých let mariánský sloup stojící za městem zničen, ale statečností jednoho občana  - pana Šteříka - byl zachráněn - ubránil jej doslova vlastním tělem před bagrem a nechal postavit na vlastní zahradě. Po převratu a smrti dotyčného pána někdo sochu ukradl. Nyní byl sloup na přání městského úřadu v Chodově osazen v centru města s rekonstruovanou sochou Panny Marie podle mé dokumentace. Nové osazení sloupu bylo velkou událostí města. Sám jsem toho všeho byl svědkem, protože jsem první osazení na zahradě i další rekonstrukci a stěhování sám prováděl. V Sokolově byla asi v padesátých letech z vrcholu mariánského sloupu na náměstí sejmuta socha Panny Marie. Socha se ztratila neznámo kam. V polovině devadesátých let byla rekonstruována jako závěrečná diplomová práce mladého restaurátora na AVU. Rekonstrukce byla provedena pouze podle jedné zvětšené fotografie sochy z celkového pohledu na sloup a podle poučení ze sochařské práce autora na dolních zachovalých sochách sloupu. Oponentem  práce byl prof. Mojmír Horyna z katedry dějin umění UK, který ve svém posudku skvěle teoreticky zdůvodnil postup této rekonstrukce, organizační  systém tvoření barokních soch a nynější návaznost v tvorbě kopií a rekonstrukcí. Výsledek práce byl odbornou veřejností přijat bez námitek. Byl jsem shodou okolností též oponentem jiného absolventa AVU, proto jsem průběh práce mohl sledovat. Tyto mariánské sloupy byly obnoveny z vůle a rozhodnutí městských a památkových úřadů.

Pro kopii a částečnou rekonstrukci sochy Panny Marie ze Staroměstského náměstí jsme měli k dispozici asi 80% originálu, detailní fotografie části, která chybí, a dalších asi deset fotografií celé sochy. Také jsme prostudovali dvě velmi podobné sochy Immaculaty od téhož autora J.J.Bendla a poučili se z dalších jeho soch (např. na průčelí kostela Nejsv. Salvátora, které jsem restauroval a ak. soch. Petr Váňa zde sekal čtyři kopie). Existuje také volnější kopie sochy z r. 1937 od Břetislava Bendy v kostela Panny Marie na Lhotce z doby, kdy ještě nebyla ztracena část s ramenem a rukama. Přesto bylo prohlašováno, že kopie a rekonstrukce není možná.

Pro obnovu celého mariánského sloupu jsou zachovány tyto materiály: Socha Panny Marie, které chybí rameno a sepjaté ruce. Částečně rekonstruovaná a znovu v kameni vysekaná socha je již dokončena. Nyní stojí u kostela Panny Marie před Týnem. Tam v blízkosti Staroměstského náměstí očekává své vyzdvižení na rekonstruovaný sloup. Je zachovalá jedna hvězda z glorioly, podle ní byla udělána celá nová svatozář. Dále jsou zachovány: korintská hlavice - originál. V době stržení byla na sloupu již kopie. Sochy andělů - jsou poškozené, ale je možné je doplnit a vysekat kopie. Existuje dostatečná fotodokumentace. Pod anděly jsou zachované sokly - velké kvádry kamene. Dále je zachováno několik kuželek a sloupků balustrády. Máme asi 100 fotografií - pohledů na Staroměstské náměstí a sloup. Z nich bylo možné získat asi 10 detailů sochy Panny Marie a andělů. Na reálných zachovaných částech bylo možné změřit jejich skutečné rozměry. Od těchto rozměrů byly potom vypočítány rozměry chybějících částí. Měření bylo ověřováno na padesáti fotografiích. Dělali je specializovaní odborníci na stavební fakultě ČVUT. Podle výsledků měření a další dokumentace byly zhotoveny plány a technické výkresy a podle nich se vyrábějí kamenné díly architektury. Existuje i model sloupu v M 1 : 10, na kterém je jasně patrná umělecká hodnota díla. Ten byl na žádost pořadatelů zapůjčen na výstavu Deset století architektury. Nyní je umístěn před kaplí Staroměstské radnice a veřejně přístupný. Při soustřeďování dokumentací i volbě spolupracovníků využívám své mnohaleté zkušenosti - třicet tři roky restauruji kamenné plastiky.

Společnost pro obnovu mariánského sloupu je občanským sdružením řádně zaregistrovaným ministerstvem vnitra. Není církevní organizací. Je laickou iniciativou věřících katolíků a odborníků v oboru restaurování a památkové péče. Obnovený mariánský sloup, vynikající umělecké dílo, nabízíme jako dar městu Praze. Na vyznačený pražský poledník v dlažbě dopadal v poledne její stín, což byl jeden z měřičů času v Praze. Snaha o obnovu mariánského sloupu nemá za cíl triumf katolické církve. Stržením ale byla zneuctěna Matka Boží. Důvody ke stržení byly nepravdivé a protizákonné. Město Praha by, podobně jako Brno, mělo zase mluvit o svých slavných dějinách. Naše snaha chce obnovit umělecké dílo, ale také nabídnout duchovní hodnoty, které Panna Maria symbolizuje a které u nás po staletí tvořily základ duchovní úrovně národa a které bychom nyní velmi potřebovali zase přijmout.. Obnovení mariánského sloupu nemá za cíl vnášet rozbroje a jitřit spory. Jsme ale přesvědčeni, že nespravedlnost má být napravena a nepravdy mají být vysvětleny.  

  

Praha, březen 2004                                                                Jan Bradna

                                                                                              akad. sochař a restaurátor

Banner Společnosti